Co je to blog?

Slůvko blog vzniklo z anglického sousloví web log (což znamená něco jako internetový deníček) vtipnou přesmyčkou „we blog“ a nasledným vzpuštěním zájména we. Definovat, co přesně znamená blog, už v dnešní době asi nejde, protože blogů existuje šíleně moc druhů, a některé by se kterékoliv definici určitě vzpíraly. Mezi blogy najdeme osobní deníčky, které jsou podobné těm papírovým, jen s tím rozdílem, že jsou přístupné komukoliv na celém světě (pokud umí česky :). Spektrum blogů však sahá dál, od oficiálních zpravodajství firem, sdělovacích prostředků a politických kampaní až k vědeckým a vzdělávacím blogům… Mnoho blogů umožňuje přidávat komentáře k jednotlivým příspěvkům, takže kolem nich vzniká čtenářská komunita, která autora motivuje k dalšímu psaní. Ale proč o tom všem píšu? Na blogování totiž není nic těžkého a zvládne ho každý týpek a typoňka po přečtení kratičkého návodu…

Náckové

Zítra kolem 14 hodiny se, předpokládám, uvidíme před velkou synagogou. Nápadů na to, jak nebýt jen přičumujícími, jsem už slyšel několik. Já dávám do diskuse obligátní rajčata... Je to blbý nebo ne?

M. Anton

Co můžeme BlaBla blogem získat

Odpadne zapomínání přiřadit někoho do adres k odeslání, může se zapojit kdokoliv koho na blog odkážete a to bez problémů. Druhým stupněm BlaBla spolku si zachováváme komunikaci bez cenzury.

Náměty a témata mohou být v mnohem širším spektru zájmů a mít své zavedené místo na blogu a zachovanou historii, na kterou kdokoliv může navazovat a to i po jisté pauze. Bude-li mít potřebu.

Může nás zde komunikovat až 100 lidí, zatím je nás 15 kousků. Je na nás se rozhodnout jak uzavření budeme. Můžeme komunikovat jako na mailu a nikdo víc, můžeme se otevřít bez omezení.

Současný stav je přispívat může jen 15 lidí co byli v mailových adresách, vidět a číst nás mohou všichni, takže můžete posílat odkazy na náš blog, http://blablognet.blogspot.com

Papínek Ladas Admin

Počáteční podoba vypluje na světlo boží během přestupného roku 29.2.2008

Tak jsem se dopracoval k úvodní podobě a genezi tohoto BlaBla blogu, až čas určí jakou podobu získáš milý blabla blogu.

Pokud budete chtít jakkoliv přispět k tvorbě blogu, uvítám náměty, odkazy, webové adresy a spousty dalších nápadů, které byste chtěli mít na webu BlaBla, abyste nemuseli odbíhat brouzdat jinam. Pokud budete chtít dodat vlastní věci pošlete mi to a já to tam jakožto zprávce dohodím, časem to snad půjde i jinak a přímo...... je první den.

---

Pište na mail: lwv zavináč centrum.cz

Díky za spolutvorbu Ladas

http://blablognet.blogspot.com

Vitejte v dalším kroku našeho blabla.Myslím, že nazrál čas posunout se od přeposílání informací a tříbení názorů ze zaostalého e-mailu na progresivnější formu komunikace, kterou je jeden prostor zvaný blabla.mujblog.atlas.cz. Toto by mohla být Vaše nová kontaktní stránka

Přátelé jsem nepopsaná stránka jako Vy a s blogem nejsem jako nějaký správce kamarád, ale proč se nepokusit z toho vybřednout a nezačít se učit zas něčemu novému. První kroky u počítače byly jistě stejně svízelné pro každého z Vás, jako pro mě.

Věřím, že se mi podaří Vás přesvědčit, že je to krok správným směrem, ale nakonec o bytí či nebytí tohoto blogu rozhodnete svojí aktivitou sami. Stejně tomu bylo nakonec i při vzestupech a pádech mailového BlaBla spolku, jehož fyzická podoba se transformuje do kavárničky Emilka cca jednou za 1-2 měsíce, zatím.

Mějte se co nejkrásněji a uložte si tuhle adresu, ať máte kam chodit:

http://blablognet.blogspot.com

Vaš admin Ladas

K „Bursík: Za urážku nesu zodpovědnost“ (LN, 27.2.08)

Anton Špelec ostrostřelec, ukřivděný tím, že mu jako jedinému z vyznamenaných „nedajli medajli“ prohlásil ve veřejné místnosti – po smršti „liguééére“ – furiantsky a „mstivě“, že císař pán je vůl. Pak svá unáhlená slova „odvolal“ slovy: „Císař pán není vůl, on je korunovanej!“ A šel si za to (i když jenom v „zastoupení“) „sednout“.

Martin Bursík zelený nazval v soukromém dopisu (e-mailu) expresivně nějakou ženu „krávou“ – možná stranickou kolegyni, možná někoho z jiné parlamentní strany, možná dokonce někoho mimo stranické prostředí. Omylem tento soukromý dopis vložil do „špatné obálky“ (kliknul na nesprávnou adresu) a dopis odeslal. Poslankyně za Stranu zelených, paní Zubová, která dopis omylem obdržela, okamžitě poznala, že tou krávou je ona. A protože je korunovaná, tak ten soukromý dopis obratem „práskla“ všem členům strany, a tím se (v tomto případě mazaně) zbavila odpovědnosti za „poskytnutí“ mailu médiím. Jestli byla jejím motivem msta z ukřivděnosti kvůli (oprávněnému? / neoprávněnému?) osočení, že sabotovala prezidentskou volbu (a že se odmítla zúčastnit předvčerejšího zasedání poslaneckého klubu) předstíráním zdravotních obtíží, nebo využila příležitosti z důvodů sahajících daleko před prezidentskou volbu, nebo bylo zveřejnění soukromého dopisu jejího stranického předsedy tahem ve vnitrostranickém boji dvou frakcí, je celkem jedno, protože se v každém případě zachovala (lidsky i stranicky) velice hloupě. Jak to říci nejvýstižněji – prostě jako kráva. Úsměvné je, že ani paní Kuchtová (šéfová antibursíkovské frakce v SZ) není ani trochu na pochybách, že onou „krávou“ je Zubová. Zřejmě Kuchtové vůbec nedochází, že když pomstychtivě zdvihla „klacek“ zatoulaného soukromého dopisu a mlátí jím v médiích předsedu SZ a předsedkyni poslaneckého klubu SZ po hlavě, že patří do stejného stáda se Zubovou. A zdá se, že tam bude právem patřit tak dlouho, dokud ji odvolání z ministerské funkce, na kterou nestačila, nepřebolí.

Jestli se Martin Bursík, jindy mediálně velice obratný, chová v této kauze jako nešika, toť otázka. Formálně se omluvit paní Zubové za to, že od něj obdržela dopis, který jí nebyl určen, je určitě správné. Přiznat médiím, veřejnosti, paní Zubové, paní Kuchtové, panu Stropnickému atd., právo vědět, o kterou krávu se v tomto soukromém dopise jedná, už ne. Proto existuje institut listovního tajemství, založený na právu úplně každého (i veřejného činitele) na soukromí. Klíčové dírky, ilegální odposlechy, fotky paparazziů, omylem nebo shodou okolností obdržené soukromé dopisy, jsou pro slušné lidi tabu. Ty neslušné, pravda, soukromí druhých eminentně zajímá, neštítí se do něj strkat nos a dokonce je využít – když se to hodí – ve svůj osobní či politický prospěch…

Oba – odesilatel Bursík i adresát „Kaťuška“ Jacques – měli hned na začátku rázně prohlásit: Do toho, kdo je v soukromém mailu nejmenovanou krávou a koho chceme „donutit ke spolupráci silou“, vám, milá veřejnosti a milí straničtí kolegové, nic není. Protože to bylo řečeno v soukromém dopisu. I když chápeme, že vás to z řady důvodů eminentně zajímá. A vy zase pochopte, že vám to z řady důvodů - především z těch taktických - neřekneme.

A pokud si Zelení zachovali alespoň zbytky vnitrostranického rozumu, měli by očekávat a požadovat „vyvození politické zodpovědnosti“ od Zubové s Kuchtovou, nikoli od Bursíka a Jacques.

Jan Jelínek

jan.m.jelinek@seznam.cz