Pozvánka na křest sbírky J. Jelínka

kratcepozdni odpoved Miloskovi

Inu jen kratce, neb me kapitalismus nenechava vydechnout . To asi, abych si otrockou praci zaslouzil tu nadhernou svobodu... zrovna jsem se studenty probiral , co to je svoboda a jak se v ruznych systemech lisi klece, ktere si sami krasne vytvarime a vzpomel jsem si na ten vesely prispevek Milosuv, v kterem psal o svych pocitech z navstevy Kuby a rozcarovani z naseho kapitalismu a jak lituje , ze nevstoupil za totality do strany.

 Ja jsem mel podobnou reakci, kdyz jsem se vypravil na Kubu z vypravou americkych cernochu z jedne bostonske skoly na sklonku minuleho tisicileti.. Najednou jsem mel pocit, ze vstupuji do jine, ale velmi zname klece a ze se me tam desne dobre dycha. Jak je vseobecne znamo, kdyz se Solzenicyn dokutalel do Ameriky, tak mnoho americanu ocekavalo, jak jim ten disident , co tak trpel za totality pochvali " ten svobodny kapitalisticky svet trhu" a zazene vsechny pochybnosti o trhlinach jejich sytemu. Pan Solzenicyn jim ale po kratke dobe vyrazil dech , kdyz na promoci Harvardske university u nas v Bostonu prohlasil, ze "klec socialismu s Rusku byla velmi tesna ,ale klec takzvaneho svobodneho kapitalismu je jeste tesnejsi". Samozrejme, ze mluvil o sve definici klece, jako dusevnim prostoru a o svem znechuceni ze sveta trhu, kde jsou spricle  klece definovany jako mriz penez a  i kdyz jich mas dostatek, tak to jeste nezamena, ze je tvoje klec velmi prostorna. 

Ja s nim dneska v podstate souhlasim. Pres vsechny kydy o demokracii , zijeme v systemu postavenem na principech kapitalismu a uz davno jsem prehodnotil svuj blud o tom ze , vedomi predchazi byti, kdyz je naprosto jasne ze byti je tim tvurcem naseho vedomi. A kdo tomu neveri, at sem bezi a overi si jake prevazne vseoobecne vedomi panuje mezi nasimi obcany a jak je od narozeni tvoreno. A dovedu si krasne predstavit , ze kdyby me nekdo prenesl rekneme na konec devatenacteho stoleti, tak bych asi vasnive podporoval ty ruzne rebelanty proti bezudnemu sprostemu a vulgarnimu kapitalismu. Ale protoze jsme zase zazil totalitu , ktera z toho vzesla, tak muzu jen snit o tom, ze se nekomu porari prijit na uslechtilou, lidskou a spravedlivou spolecnost.

Ale ted me zrovna muze trefit slak z tech nenazranejch kapitalistu- jestli je vam znamo tak nas tady v nasi zarne americe zavlekli tou svoji slepou chamtivosti do tezke hospodarske krize. Masaryk rikaval "hlavne nekrast a a nelhat ". Ted me pripada , ze nase trzni spolecnost stoji na dvou podobnych, lec opacnych principech : "krast a lhat" Vas Milan z Bostonu vecerniho- zrovna jsem mel hodinu vypnuta svetla v akci proti globalnimu oteplovani ...     

zkouska blogovani plzenskeho uzvaneneho vsak mileho

No tak ja se teda pridavam do vasi zvanirny

Nová vlna se starým obsahem

Odkaz na původní text z Tribuny 1983 (šest let po Chartě 77, další tvrdší zásah komunistické moci). Období likvidace mnoha českých kapel, hlavně vznikající nové vlny.
http://www.lidovky.cz/nova-vlna-se-starym-obsahem-dfo-/ln_redakce.asp?c=A080327_172401_ln_redakce_fho

"A stejně se neotepluje!" - Ladislav Jakl

Politika ČR se přesunula od myšlenek k osobám, což je její konec

http://www.fragmenty.cz/j0685%20.htm

a ještě chybějící odkaz z minulého příspěvku

http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/milan-zeleny.php

Pokus č. 2

Měl bych jít spát a ne tu blbnout, ale znovu jsem se podíval na komentáře k "Popadání se za břicho II" a znovu musím konstatovat, že konkrétně Pavlovi nerozumím. Asi jsem již stár a nemám už tu bystrost, bych pochopil. To nemyslím ironicky, zdůrazňuji. Přehazuji si to horem dolem, zleva zprava s pocitem deja vu. A ptám se, proč Pavle reaguješ tak, že mě (nás, s Honzusem dohromady) v případě mé (naší) reakce na vážně nevážně míněnou Milošovou "provokačku", obviňuješ, že nejsem schopni číst jiný názor, že nejsme schopni jej přijmout, že jsme někoho "zdupali" do země, že máme zalepené uši vůči názoru, který přichází třeba z Rakouska apod.? Proč reaguješ ironicky, shazujícně (viz Tvůj optimismus po našem psaní)? Proč máš stále pocit, že někdo projeví názor a my jej okamžitě jako hnídu setřeme? Proč nenapíšeš namísto tohoto, jaký je Tvůj názor? V čem se tak mýlíme? Proč nehodiš do placu argument, na který se dá normálně reagovat? Proč normálně nediskutuješ, pokud jiný názor máš (a odvozuji z Tvých reakcí, že jiný názor máš, ale jaký vlastně?, to jsem se ani jednou nedozvěděl, nezlob se). Několikrát jsem položil věcnou otázku, konkrétně i Tobě, jaká kupř. je Tvá představa? O světě, o žití v něm, o co Tobě vlastně jde, co společenských nebo politických otázek se týče atd. Bohužel nic. Já Tě jen mohu ubezpečit a myslím to vážně a píši to za sebe, že ani náhodou není mým úmyslem někoho převálcovat, nad někým vyhrát, aby se cítil jako nicka, jako někdo, kdo jen nejistě něco šeptá, jen aby nebyl okamžitě "seřván" (jak jsi jednou v tomto smyslu již napsal). Jestli jsi tento dojem získal z mé reakce na Miloše, pak to, co jsem napsal, nebylo z těchto důvodů, ale proto, že nehodlám již provždy diskutovat s někým o tom, který ze systémů je lepší, vhodnější, kterému věřím atd. Nehodlám již sám v sobě rozebírat otázky, zdali náhodou by se neměla vrátit vláda dělnické třídy, rozmlouvat o Kubě, zdali náhodou...že je potřeba nějaké zásadní změny, že snad i na tom komunismu něco je a blablabla. Zpochybňovat demokracii, svobodu v jejím základním pojetí, jako systém, demokracii jako vládu zákona, ve srovnání se všemi ostatními. To mám již v sobě srovnané a jsem rád, že to mám srovnané a počínám býti háklivým na tvrzení, jaká kupř. vyklopil Miloš. Protože, znovu, laškování s něčím jiným je prostě nebezpečné, nepokorné, žvanivé, ba pyšné a hloupé ("raději býti rudým než radioaktivním", pamatujete na tu zhovadilost?). Zdá se však, že člověk je nepoučitelným, a zvláště asi český člověk, kterému nestačilo to, co jsme 40 let prožili a znovu přichází lidi a říkají, mno, je třeba změny, revoluce, probudit se......(podotýkám, že Milošovo psaníčko beru jako provokaci, však míněnou zpola vážně, alespoň tak jsem to cítil). Čili v tomto směru nechci nikoho válcovat, jen se co nejrazantněji proti tomu ohrazuji (a mohl bych tu psát nekonečně proč).
Píšu tu o systému, o základu. Jiná věc samozřejmě a pochopitelně!!! je, že přece nemusím být spokojen s tím, co se děje u nás, v Evropě anebo třeba i v Americe, tedy v demokratických systémech. Že samozřejmě ani náhodou není ideální a nikdy nebude, ale je přesto všechno v našem civilizačním okruhu tím nejlepším, co člověk vymyslel. Nebo není??? Odpovíš mně Pavle? A když není, tak proč? Odpovíš? Zkusíš mě přesvědčít o něčem vhodnějším? Jsem tomu plně otevřený, to mně věř. Ne to jen tak namátkou namáznout na plochu, to skutečně svede každý, ale s pokusem o argumenty. Přece nějaké musíš mít, když píšeš, že máme vůči Milošem nadhozeným tvrzením zelepené uši. Asi s ním v lecčems souhlasíš. V čem?
Že se v demokracii ději nehezké věci, že je možná i v krizi, že člověk, sám o sobě může být v krizi, že se rozpadají hodnoty (možná, může to být i jen jakýsi obecně přijímaný "bonmot"), že kupř. naše politická scéna je k uzoufání (v Rakousku to asi není o moc lepší), že se mohutně krade, že někteří lidé nechutně bohatnou, že politici lžou, že Čunek je stále ještě v politice (hehehe), že je diskutábl, zdali uznat Kosovo či ne, že se na nás z médií valí debility, že EU je též někdy k uzoufání, že Bush možná nepatří k nejchytřejším, že podléháme konzumu a že nás tato vlastnost možná jednou smete, že se u nás nepříliš nepodporuje kultura...a dost, témat, na kterých by bylo možné ukázat, jak je ta demokracie zoufalá, je nespočet. Ale já přesto nechci vyměnit demokracii za něco jiného. Možná jsem naivní prosťáček, který si nevidí na špičku nosu, ale nemohu si pomoct...už nikdy nechci chodit k politickým výslechům, nechci, aby byl zavřen můj kamarád za básničky, za svůj postoj, nechci, aby byl někdo za svůj postoj, názor popravován, nechci přijít o svobodu, jakkoliv možná pomyslnou (ale do jisté míry ji budu mít takovou, jakou já budu chtít a zatím se poměrně svoboden cítím) nechci se dívat na voprejskané baráky a zničené silnice, vyprázdněné obchody, nemoci se nikam podívat. Toto je totiž vláda dělnické třídy anebo kterékoliv jiné třídy, skupiny, jedince, toto jsou výsledky vlády ideologie, takto to totiž vždycky skončí. Demokracie není ideologie, demokracie je vláda zákona, pod kterým nechť existují jakékoliv ideologie, pokud respektují zákon, ústavu.
Takže tak, je příliš pozdní čas, noční čas, sovy ku spaní zval hlas...........a omlouvám se zaplácnutí plochy blablochem.
Gut najt, volusové.
Laďus

A něco na hromadu a do kotle - viz odkazy

http://aktualne.centrum.cz/video/?id=127576
----------------------------------------------------------------------
http://aktualne.centrum.cz/video/?id=190232
---------------------------------------------------------------------------------------------------
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/karel-hvizdala.php?itemid=2960

01.03.2008: Švejnar versus Klaus (Z neuveřejněného předvolebního interview)

Ten pán ví, co říká - doporučuji. Vystaveno na Aktuálně.cz
Honzus

Stupidita je základním stavebním prvkem vesmíru. Frank Zappa

Jak poslat článek jinou formou na blog

Ahoj vespolek,

toto je zpráva zaslaná na blog mailem, neboli jak umístit článek, komentář, zprávu na blog jinak než přímým vstupem přes mail a heslo.

Když jste přihlášeni na blogu, klikněte na nový příspěvek a v nastavení najdete nedopsaný Váš nový e-mail pro toto umisťování informací na blog posláním e-mailu.

Doplňte e-mail (doporučuji krátce a zapamatovatelně, třeba mail) ve vyhrazeném obdelníku a tak si vytvoříte e-mail pro tuto příležitost.

Zaškrtnete umísťovat přímo na blog a můžete na tento e-mail zasílat info, které se tak přímo umístí na blogu.

Tak přeji úspěch pro jinou formu dodávání příspěvků.

Jde o to, to jen zmechanizovat a pamatovat si nový mail.

Pokud to čtete na blogu tak to funguje.
Úpravu můžete provést stejným způsobem později na blogu přímým vstupem.
Je to třeba i pro jednoduchou formu komunikace z míst kde není internet rychlý a tak lze nahradit mailem.

H. Chromý - Hrozby komunismu, totalita nevědomosti, o činu Mašínů a jeho přesahu

http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/herman-chromy.php?itemid=2538

http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/herman-chromy.php?itemid=2202

http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/herman-chromy.php?itemid=1904

Popadam se smichy za bricho podruhe!

Tedy Milanku,to jsi me zase jednou rozesmal. Zavist? Nez ti na to odpovim, bys me mohl jeste prilezitostne napsat, co bych asi tak mel zavidet. Tak radeji s odpovedi trochu pockam.

A kdyz se me zde tak ptas, proc jsem to vsechno delal, tak musim odpovedet, ze jsem nic nedelal. Krome par knizek a par fotek a jednoho plakatu. To je vsechno. Docela jednoduse NIC. To udelali za me druzi. Byl jsem mlady a nic nevedel. Ted jsem starsi, vim toho trochu vic (ale jen trochu) a kdyby ses me zeptal, zda-li bych to udelal znova, dockal by ses zrejme negativni odpovedi. Nevim to pesne, ale myslim ze bych rekl, ze asi ne. No, neni to nic zvlastniho, clovek je starsi a rozumnejsi. Nikdy jsem o tom nijak zvlast nepremyslel, ale jestli to alespon o tisicinu milimetru pomohlo k dnesku, tak bych na to rad rychle zapomnel a objevila-li by se kouzelna rybicka, mel bych snad jenom jedno prani, vratit to zpet. Snad. Jak rikam, nezabyval jsem se s tim. Pouze mam pocit, ze demokratie, tak jak ji ted znam, je jeste dokonalejsi utlak lidstva nez komunismus. Je mozne, ze je to dano take lepsi technikou, ale to podstatne, ze to tak je. Nejsem z toho vubec nadseny, ale co s tim. Zacinam uz verit tomu, ze to potrebuje zase navrat delnicke tridy, ktera opet vsem zralokum vsechno sebere, co si ve svobodne demokraticky nahrabali. Jedine delnicka trida je pocetne schopna neco takoveho provest. Komicke co? A ja si urcite pujdu vystrelit prvni povel z Aurory. Tedy, alespon bych to chtel. Chce to zmenu! Navrat delnicke tridy a rezim s lidskou tvari, jednoho rozumneho vladce a zadne parlamenty a komory, ktere je mozno uplacet. A statni utvar, ktery se bude o sve obcany starat a hlidat, aby jim nikdo neskodil. Soucasne praktikovana demokratie nebo lepe, to, co se dnes praktikuje, to uz neni ani dzungle, to je hola plan snad bez jedineho krovicka, my a stado Tyranosauru Rex a to cele pod organizaci statniho aparatu (rozumnej spoluobcanu, kterymi jste se nechali ukecat a dali jim krizek do volebniho listku).

Vysvetleni: Tyranosaurus Rex je takove velike zvire snad vetsi nez slon, behajici po dvou nohach, s velikymi ostrymi zuby, kteremu nic neutece. A strasne rychle se mnozi. A potrebuje furu masiteho zradla denne (http://www.ezoo.cz/zvire.php?zvire_id=233)

A kdybych to tak tenkrat vsechno vedel, jak nas to vsechno obklici, zglobalizuje, nafilmuje a oskenuje, nakrmi geny a zase vycucne, snad bych i do KSC vstoupil, ne proto, ze bych s tim sympatizoval, ale proto, abych to oddalil.

A tak jak koukam na to, co jsem tady napsal, mily Milanku, jako pragmatik, skoro to vypada, ze budeme mit podobne nazory. Cert vi, jak by to bylo v detailech. V konecnem provedeni mam zrejme obavu, ze se okoli vic priklani k saskovi nez k barometru. To me snad nemas za zle!

A proc to sem vsechno pisu? Dyt to znate jak to je. Vedete tady neslane a nemastne reci, malokdo se trochu jasne vyjadri, vzdycky zustane u „ano a ne“, a je to zase tak, jak to vzdycky bylo. Neni to u piva, je to na internetu. Jaky je v tom rozdil? Ani nevim jake mate nazory, ani nevim co delate. Jen jsem to sem holt placnul, abych vas trochu povzbudil nebo probudil? Je nejvyssi cas!

Popadam se smichy za bricho zu potreti.

Vas skvely pragmatik MK

Na požádání Miloše vložil Lada Admin

Medialni smrstˇ! Par dni chodim a opakuji si „medialni smrst“!

Popadam se smichy za bricho. Medialni smrst! To je ale ..... Prohledl jsem si ty odkazy. Snad dost dukladne. Mam pocit, ze medialni smrst z toho dela snad akorat tak autor sam. Jinak to zrejme nebude nikoho zajimat. Detinske fotky s dolarovymi bankovkami a u toho papirky s rucne psanymi hesly napovidaji spise na nejakou dilnicku v kuchyni, nez na nejake hlubokomyslne propracovana hesla. Ani me to nejak nepripada jako protiklad ke kompletne, z prava do leva a ze shora dolu polepenym mestum transparenty, hesly a reklamou, vykrikujici na nas, co si mame koupit, co si mame myslet, co mame pit, a tak dale a tak dale. Jsou to stejna hesla, nejaky vyznamny rozdil v tom nevidim. Az na tu grafickou upravu.

Jedna fotka tam byla moc hezka, ta puska s amerikou vlajkou na spousti. Za tu a autor moji poklonu. Ale je to pravdive? Nema tam byt tech vlajek vic? Nema tym byt nahodou cely svet?

Obcas mrknu sem, co me Whisky poslal link. A koukam, zadna medialni smrst se zde nekona, nekona se ani diskuze. Nakonec zustane u medialniho saska. Nikomu nepreji aby za takovehle detinske akce byl i jenom pul hodiny vyslychan. Za to to nestoji. Proc si tam performacni umelec nedal cedulku napsanou 1 mm pismem, ze se jedna o performacni divadelko? Tak jak to byva u kazde smlouvy, obzvlaste z banky. Stoupnout si pred Bank of America me pripada stejne silene jako si stoupnout na pole k nejake skladce a prodavat tam jed. Treba podnet pro dalsi performanci JJJJJ

To je performacni umec tak naivni, ze si mysli, ze tim nekoho spasi nebo ze z nej bude timto jednou barometr spolecnosti? To jeste nepochopil, jak spolecnost funguje? Moc, hospodarstvi, megafirmy a politici, statni utvary a dalsi? Tomu nechci ani verit! Veri snad nekdo tomu, ze pribrzdenim vyroby par sprayju, se zachrani zemekoule?

Nekde jsem tady neco cetl o svobodne kleci. A vy snad verite tomu, ze vyplnenim volebniho listku jste si vylepsili zivot? Jste tak naivni? Jeste vam nedoslo, ze at zvolite kohokoliv, udela z valne vetsiny, to same co jeho protivnik? Do fotbaloveho muzstva vstupuji vice mene dobrovolne fotbaliste. Do hokejoveho hokejiste. Na stavbu zednici. Do fabriky delnici. A kdo do politiky? Zrovna tam, kde vznika moc a blahobyt! Kdo tam asi pujde? Politici, ano, spravne! A co maji ve vyrobnim programu politici? Z valne vetsiny udrzet se u moci a blahobytu co nejdele. Kdo ma pro takovouhle praci predpoklady? Ten kdo je nema, se dlouho neudrzi. Nebo je to v politice jako v kriminale, kde sedi, jak se rika, sami nevinni?

Dokud bude politika prinaset jenom milimetr vyhod, budou se tam od rana do vecera cpat dobrodruzi a zlatokopove a jejich pomahaci urednici a jini drabove. Hospodarstvi a jina dulezita odvetvi budou vzdycky spolecne prorostle, dobrodruzi a zlatokopove budou vzycky cestovat sem a tam, od jedne firmy k druhe, od jednoho politickeho seskupeni k druhemu a bude jedno, kde jsou. Vzdycky pujde pouze o jedno.

Co ma obycejny plebs proti takoveto smrsti delat? Stoupnout si pred Bank of America? A zachranit svymi opratkami burzu? Je Bank of America jedinny vinik? Je to umelec nebo sasek? Barometr spolecnosti?

A co tady ta diskuze? Vas to jeste neprestalo bavit, diskutovat treba o volbe prezidenta? Delat si z toho srandu nebo to brat vazne? Jaky to ma smysl? Diskutovat o tom jaky zralok vyhraje? Stejny, jako ty opratky.

To jsem sem napsal ale otazniku! Trochu jsem to zamichal, jedno pres druhe, tak me to snad odpustite.

Miloš Kraus - Vienna

Půlhodinový rozhovor s Milanem Paumerem na ČT24

http://www.ct24.cz/osobnosti-na-ct24/7801-bylo-to-vyvrazdovani-ceskeho-naroda-rika-o-50-letech-milan-paumer/

Půlhodinový rozhovor s Milanem Paumerem na ČT24








Dalšín odkazy:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Milan_Paumer
http://www.svedomi.cz/aktuality/a2004/akt_040728_ol_paumerm.htmhttp://www.svedomi.cz/aktuality/a2004/akt_040728_ol_paumerm.htm
http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=522682&online
www.kpv-cr.cz
http://portel.blog.respekt.cz/c/24669/Cesta-Milana-Paumera-tam-a-zase-zpatky.html

Oprátky na prodej - Milan´s Freedom Of Thought

Mili pratele

tady je zprava ze zaverecne casti me performance "Opratky na prodej".
Po nekolika mesicich vlaceni po soudech jsem konecne cely pripad vyhral.

Milan
PS: prikladam take fotku porizenou kratce po zprosteni obzaloby na ktere jsem se svym pravnikem a par prateli, kteri me prisli podporit do soudni sine.

„ Vítězství svobody slova (i přes malé zaváhání) „
Dovolte, abych vám podal zprávu ze závěrečné části mé performance „Oprátky na prodej“, která byla součástí festivalu „Tremor (9.listopadu 2007= podrobnějsí informace tady : http://mobius.org/mobius_artists.php?id=milan a při které jsem nabízel na prodej oprátky před budovou hlavního ředitelství Bank of Amerika a tím reagoval na krizi bankovního systému, způsobenou neuvěřitelnou chamtivostí bankovních zlodějů a zbohatlíků. Za tuto performanci jsem byl postaven před soud a absurdne obžalován za porušení zákona o „nepovoleném prodeji zboží na ulici -Transient Vendor, Unlicensed c101:008.”( možné odnětí svobody až na tři mesíce)
Po „ medialní smršti“ , která následovala po posledním stání ve výše zmíněném případu nazvaném „ Commonwealth of Massachusetts versus Milan Kohout“ a ve které byla vetšina článků na mé straně, si zřejmě zástupci státu Massachusetts uvědomili, že už si další mediálni ostudu nemohou dovolit a že jejich žaloba je prakticky neprosaditelná. Proto se rozhodli odvolat původního státního žalobce i soudce a nahradili je jinými.
7. března jsem se dostavil na hlavní líčení a nový žalobce sám ihned požádal novou soudkyni o zrušení žaloby. Ta návrh na zrušení žaloby přijala.
Takže, jak je vidět v tomto malém případě, opět americká společnost dokázala , že si stále zásadně váží principu svobody slova a že se snad ubrání sklonům vedoucím k centrální kontrole a konsolidaci šíření informací, tak jak by si vláda přála.
Tedˇse nabízí otázka , jestli ale americký soudní systém bude mít dost odvahy obžalovat kriminální bankovní zloděje místo harašení umělců , kteří na toto „legální“ kradení upozornují.
Umělci by měli vždy být necerzurovaným a nezávislým „barometrem“ života společnosti a ne zábavními šašky v rukách trhu.
„A’t žije svoboda slova!“
Bostonu Milan Kohout

K článku a komentářům - Svoboda pro někoho?

Tohle jsem jen namátkou dal dohromady. V pravdě nerozumím stále tomu, proč Amerika zakazuje nějakému podnikateli internetové stránky o Kubě a cestování na Kubu (a ty poslední v článku opravdu fungují, v odkazu je stránka asi s těmi zakázanými).
V zemi, kde zastánce boje proti vládě na Kubě Václav Havel, svobodně šíří proti kubánské a proti totalitní nálady a já s ním souhlasím, protože je proti věznění disidentů a proti praktikám tamního režimu, podnikají zároveň české a evropské cestovní agentury výlety na Kubu a propagují své služby. Propagují Kubu a její historii, přírodu atd. Jistě nesouhlasí notně s kubánským režimem. Níže několik odkazů na uvedené cestovky.
Ve stejné době Marshallovy zakazují americké zákony totéž. Zakazují to jednotlivci o kterém nevím, zda dělá ještě něco navíc špatně, ale to ostatně nevím ani o českých turis. agenturách. Na jiném místě planety zve britská vláda do země jako je Čína a dodává v textu propagační formulku, viz text níže. Totalita v Číně nikomu nevadí, političtí vězni v Číně nejsou vidět? Neví o nich vlády? Nejsou v dalších zemích totality kapitalisti nevšímavý (tam kde voní obchod?), nebyly tyto režimy totality podporovány mnohdy ve svých počátcích Amerikou, naposledy třeba Irák a S.Hussain?
Možná si řekne někdo to je ale blbec, co to tady mele. Možná jsem něco nepostřehl nebo nepochopil i to je možné, přesto nechápu v komentáři k článku poznámky o škodlivosti flesh disků nebo o čem je tam vlastně řeč. Není, ale sama Amerika pokrytecká a sledující různé události různými brýlemi?
Opravdu by tak tvrdě zakročila proti jakési "národní cestovní agentuře" či státní firmě, nebo je to lehčí zamést jednotlivce? Stále příliš mnoho otázek ve mě vyvolává tohle jednání, bez ohledu na kouřící vehycles a podobné přirovnání.

A překvapuje mě ta prudká reakce a slovník o panu Marshallovi. Ale Václave netuším jaké o tom pánovi máš informace, že tě přivedl k takové expresivitě.

Pokud bych v tomto případě měl souhlasit s americkým přístupem, očekával bych od americké strany mnohem konzistentnější přístup v těchto a mnohých jiných otázkách.

------------------------------------------------------
Jak vypadá "komunistický" režim v Číně
Už jsme v tomto listě informovali (BL), že britská vláda považuje za velmi důležité, aby mladí lidé v Evropě poznávali, jak to dnes vypadá v Číně, což je stát, který bude zanedlouho dominovat světové ekonomice i politice. Proto letos už podruhé organizuje britská vláda pro 220 britských studentů a studentů z Evropské unie více než třítýdenní pobyt v Číně. Konkurs na tento pobyt vyhráli mimo jiné tři české studentky a jeden Slovák, kteří v současnosti studují v Británii. Jednou z nich je Dominika Švecová, v současnosti studentka na Edinburgh College of Art ve Skotsku.
Doufáme, že se čeští studenti během svého pobytu podělí o své zážitky v Číně. Jako předzvěst publikujeme fotografie z dnešní Šanghaje, kam studenti příští čtvrtek cestují.http://firmy.centrum.cz/txt_results_search.php?q=z%E1jezd+na+KUbu&ql=cel%E1+%C8R&x=0&y=0&qlc=&bbox=3408861%3A5422397-3766835%3A5651534&hidden_qlc=0&hidden_ql=cel%E1+%C8R&hidden_q=z%E1jezdy+na+KUbu&hledani=1

http://www.ckoaza.cz/zajezdy/kuba-poznavaci/

http://www.latintour.cz/kuba/31?PHPSESSID=dd740a64b5b8e90e7fb26ac7335acbcb

http://www.newtravel.cz/dovolena-zajezdy-last-minute-hotel/128187/velka-cesta-kubou-od-vychodu-na-zapad/

http://www.eximtours.cz/vysledek-hledani/index.php
http://www.cuban-culture.com/english/other_sites.asp

Svoboda pro někoho?

Jak americká vláda potlačuje svobodu projevu

New York Times: Neregistrujte si doménu v USA, mohli byste o ni přijít

Steve Marshall je Angličan, majitel cestovní kanceláře. Žije ve Španělsku a prodává Evropanům dovolenou na slunci, včetně Kuby. Loni v říjnu přestalo fungovat 80 jeho internetových stránek. Způsobila to americká vláda, píše americký deník New York Times.

Tyto internetové stránky, psané v angličtině, ve francouzštině a ve španělštině, existovaly od roku 1998. Některé z nich, jako např. www.cuba-hemingway.com, se zabývaly literaturou. Jiné, jako www.cuba-havanacity.com, pojednávaly o kubánské historii a kultuře. Ještě jiné - www.ciaocuba.com a www.bonjourcuba.com byly čistě podnikatelskými stránkami, zaměřenými na italské a francouzské turisty.

"Přišel jsem ráno do práce a neměli jsme vůbec žádné rezervace," vysvětlil listu New York Times telefonicky z Kanárských ostrovů Steve Marshall. "Mysleli jsme, že jde o technický problém."
Ukázalo se však že internetové stránky Steva Marshalla zakázalo americké ministerstvo financí. V důsledku toho je vyřadil z provozu americký registrátor internetových domén eNom.Inc. Marshall svědčil o tom, že mu firma eNom sdělila, že to učinila poté, co obdržela telefonát z amerického ministerstva financí. Firma eNom zlikvidovala Marshallovy internetové stránky, aniž by ho o tom informovala, a odmítla mu vydat jména zakázaných domén. Marshall poukazuje na to, že firma eNOM mu ukradla jeho majetek a ochromila jeho podnik. Postupně se mu jeho cestovní kancelář podařilo během posledních měsíců znovu vybudovat, a nyní jeho stránky jsou znovu v provozu s příponou .net, prostřednictvím evropského registrátora domén. Marshallovy servery, vysvětluje majitel cestovní kanceláře, jsou a vždy byly na Bahamských ostrovech.

Marshall konstatuje, že netuší, "jak je možné, že internetové stránky, které vlastní britský občan, provozující španělskou cestovní kancelář, mohou spadat pod americké zákony". A co je horší, "v dnešní době nepotřebuje americká vláda ani rozhodnutí soudce, aby potlačila informace, zveřejněné na webu".

Mluvčí amerického ministerstva financí John Rankin konstatoval, že prý "Marshallova cestovní kancelář pomáhala Američanům vyhýbat se zákazu cestovat na Kubu" a "produkovala zisky, jichž využívá kubánský režim k útlaku svého obyvatelstva". Dodal, že americké firmy mají povinnost nejen přestat obchodovat s takovými podniky, ale také zkonfiskovat jejich aktiva, takže firma eNom jednala v souladu s americkým právem, když Stevu Marshallovi ukradla jeho domény.

Steve Marshall se vyjádřil, že ho američtí turisté nezajímají. "Stejně na Kubu nesmějí jezdit," dodal.

Susan Crawfordová, hostující profesorka práva na Yale University a čelná odbornice na internetové zákonodárství, konstatovala, že vzhledem k tomu, že četní velcí registrátoři internetových domén mají sídlo v USA, umožňuje to americkému ministerstvu financí provádět cenzuru nad velkým množstvím mezinárodních internetových serverů, bez ohledu na to, kde jsou umístěny, pokud jsou jejich domény registrovány v USA.

Je pozoruhodné, že americké ministerstvo financí nezlikvidovalo však všechny internetové stránky Steva Marshalla. Stránky www.cuba-guantanamo.com jsou stále funkční.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Jak jsme si nerozuměli aneb prezidentská volba trochu jinak

Telefonický rozhovor s mojí mámou (ateistka a 87,5 let):
Máma: Co jsi říkal tý prezidentský volbě?
Já: No, já jsem ji sledoval z postele...
Máma (hluboké překvapení): Cože?, v kostele?
Já: Nééé, z postele...
Máma (hluboký údiv): Co jsi dělal v kostele???
Já: Já jsem nebyl v kostele, ale v posteli...a odtud jsem ji sledoval...slyšíš mě?
Máma (nervózně): Mluv víc nahlas!...v kostele přeci nemaj televizi...já jsem si to hned myslela...

Promiňte mou přibývající infantilnost.
Laďus

Český umělec vyvolal v Bostonu "mediální smršť"

Posílám zprávu ze čtvrté části mé performance „Oprátky na prodej“, která byla součástí festivalu „Tremor“ dne 9.listopadu 2007 a při které jsem reagoval na krizi bankovního systému, způsobenou neuvěřitelnou chamtivostí bankovních zlodějů a zbohatlíků a za kterou jsem byl v Americe postaven před soud, píše Milan Kohout.

K tomu: Lekce tržní ekonomiky ZDE

Jak jsem již psal, soudní úředník (court clerk) byl při prvním předběžném líčení (16. ledna) mojí metaforickou uměleckou kritikou amerického bankovního systému pobouřen a poslal celý “případ“ k dalšímu projednání.

Při druhém líčení ( již před právoplatným soudcem) můj právník před započetím soudu požádal prokurátora o zrušení žaloby, která je postavena na naprosté absurditě, prokurátor však prohlásil, že se „těší na trestní stíhání tohoto případu“. Poté byl můj právník soudcem vyzván, aby osvětlil celý případ. Soudce trpělivě vyslechl informaci o tom, že jsem známý performer a učitel performance na vysoké škole, který dělal řadu účinných politických performancí v různých zemích světa a že jsem v případě této performance kritizoval neuvěřitelnou chamtivost nedostatečně kontrolovaného bankovního průmyslu. A právě proto, že jsem nabízel „k prodeji“ oprátky přímo před hlavním vstupem do ředitelství bostonské banky „Bank of America“ jako metaforu cynismu bank , které byly schopny „přiložit k půjčkám na dům i oprátku“, protože velmi dobře věděly , že po krátké době a po zvýšení úrokové míry si nebude moci většina lidí z chudších společenských tříd dovolit splácet hypotéku. Totiž uvedené půjčky okamžitě zmíněné banky obratně a s obrovským ziskem zpeněžily na newyorské burze. Poté soudce rozhodl, že další líčení bude 22. února.

Následující dni se o tento případ, v kterém jde naprosto jasně o porušení prvního dodatku k americké ústavě o svobodě slova, začala zajímat média a vypukla velmi uctyhodná mediální smršť. Velmi potěšující je, že ve většině případů moji performanci američtí novináři podporují a obhajují svobodu slova.

Boston Phoenix píše: „Právo performačního umělce je právo všech Američanů“. „Obžaloba Milana Kohouta je doposud naprosté selhání soudního systému“

Boston Herald píše: Bostonská „oprátková“ performance může poslat umělce na šibenici“

Boston Now konstatuje: "Americký svaz pro ochranu osobních svobod – ACLU se vyjádřil, že je celý případ ukázkou porušení ústavního práva na svobodu slova a ubohého úsudku bostonské policie.

Teď se také objevila zpráva o celé aféře v celoamerickém veřejnoprávním rádiu NPR .

A americký právník Chris King otevřel blog věnující se tomuto případu, ve kterém navrhuje, aby se do případu vložil federální soud .

podrobnosti ZDEZDE

22. února se konalo další líčení, při kterém soudce rozhodl, že hlavní líčení bude 7. března. Jediným zajímavým okamžikem bylo, že se stát Massachusetts – což je žalobce – rozhodl vyměnit prokurátora.

Celý případ mě ujišťuje o stále rostoucím významu performačního umění oproti jiným současným vyprázdněným uměleckým formám. Snad je to tím, že je performační umění stále ještě ve většině případů součástí skutečného života a ne světa tržních estetických a kognitivních iluzí a stupidního a idiotského zábavního průmyslu..

Ovšem alarmující je, že se do amerického soudního systému, dle mého názoru, dostává fašizující prvek stavěný na subjektivitě a nikoliv objektivitě výkladu zákona. Opět připomínám, že jsem obžalován jen za porušení zákona o „nepovoleném prodeji zboží na ulici -Transient Vendor, Unlicensed c101:008.” Možná , že se tento fenomén stále více a více zakotvuje v zákonodárství, a to na základě různých precedentů vědomého porušování zákonů i na nejvyšší vládní úrovni, kdy se někteří američtí představitelé domnívají , že jsou nad všemi zákony , jak je tomu v případě používání mučení u obviněných „teroristů“.

S pozdravem „kdo chce umělce bíti ,vždycky si hůl najde“.

Milan Kohout, Boston, Massachusetts

Televizní mámení

Všichni Plzeňané, kteří se sešli v sobotu 1. března před Velkou synagogou, nebo stáli na chodníku mezi Velkým divadlem a Prešovskou ulicí, a večer se podívali na televizní zpravodajství, si museli připadat přinejmenším hloupě. Podle Událostí na ČT 1 a Televizních novin Novy si totiž v Plzni daly dostaveníčko tři skupiny: neonacisté, anarchisté a policie. Občané Plzně maximálně sem tam vykoukli z oken, aby se podívali, jestli jedni hoši (a dívky) v černém hezky mašírují a druzí hoši (a dívky) v černém na ně nehezky pokřikují. A jestli to policie zvládne. Co do počtu účastníků to (podle televizních reportérů) vyhrála policie. Těsně za ní se umístili anarchisté a až třetí byla partička cca 200 mimoňů, kvůli které se celý ten humbuk konal. A kde jsme byli, my? My, kteří jsme viděli, že před synagogou čte jména zavražděných Židů biskup Radkovský, členové Židovské obce, Ligy proti antisemitismu a další občané. Abych doplnil počty: Řekl bych, že jsme se umístili v těsném závěsu za policisty. Samozřejmě chápu, že ta naše partička byla pro televizní zpravodajství neatraktivní: Oblečení nestejné, věk různý, profese divně namíchané - tu duchovní, tu učitel, tu herec, tu senátor, tu úředník, tu živnostník. Ba i dělnické profese se našly. To všechno se do televizního zpravodajství nevešlo. Obzvlášť v případě veřejnoprávní televize je to ale na pováženou: Takhle ignorovat občanskou účast na protestním shromáždění si prostě nesmí dovolit. Jestli nakonec ti bojovníci za svobodu slova nemají pravdu…
Miroslav Anton

Topolánek a Mašínové

Rozhovor s Milanem Paumerem pro HN. Tady je odkaz:
http://domaci.ihned.cz/c1-23064770-paumer-o-sobe-a-masinech-nejsme-zadni-vrazi

Půlhodinový rozhovor s Milanem Paumerem na ČT24 - NOVĚ PŘIDÁNO - 10.3.2008 !!!
http://www.ct24.cz/osobnosti-na-ct24/7801-bylo-to-vyvrazdovani-ceskeho-naroda-rika-o-50-letech-milan-paumer/

Socha, fetiš nebo suvenýr – cui bono?

K článkům „Trestní oznámení na NG kvůli drahému Beuysovi“ (LN, 25.1.2008, str.19) a „Švejnar je politický hermafrodit“ (LN, 2.2.2008, str.17 a 18).

Ředitel Národní galerie Milan Knížák působí ve dvojlomném postavení. Jakožto ředitel státní příspěvkové organizace je státním úředníkem, ale současně je také aktivním umělcem – k platu ředitele si přivydělává zpeněžováním vlastních uměleckých výtvorů. Koná tak v nesporném konfliktu zájmů, neboť své výtvory (a už se mu to párkrát povedlo) prodává i organizaci, kterou vede. V konfliktu kupodivu tiše trpěném. Možná proto, že je blízkým přítelem pana prezidenta a zvláštním druhem „přidruženého“ hradního „píáristy“. (P.R., public relations, je obvykle překládáno neutrálně jako „vztahy s veřejností“. „Píáristé“ z P.R. agentur jsou však najímáni především kvůli „manipulaci s veřejností“ – pozn. J.J.). A to „píáristy“ naprosto spolehlivého, neboť vždy, když je zapotřebí ve prospěch pana prezidenta v médiích zasáhnout – jako teď před prezidentskou volbou – využije svého vlivu a kontaktů a opublikuje vhodný pamflet. Protože není novinář, nemusí se řídit omezující profesní etikou. A jelikož je zpupný a splachovací, a natolik chytrý, aby nepřekročil právní mantinely, nemusí se řídit vlastně žádnou etikou.
Bohorovnost a elitářství neztrácí ani v roli ředitele NG. Na oprávněné tázání veřejnosti, zda mají tři obruče od kočárových kol plus dvě kovové tyčky opravdu hodnotu 15 miliónů korun, odpověděl, že: „…´běžný občan´ nechápe víc věcí. Já se také nemohu vyjadřovat k tomu, čemu nerozumím. Až teprve, když jsem informován, mohu si udělat svůj názor.“
Skutečnost, že „obohacení“ sbírek NG artefaktem „Auto“ komentují na internetu „běžní občané“ množstvím vtipů, odpálkoval: „Když jsem se podíval na pár internetových diskusí, zjistil jsem, že je to odporná stoka plná vulgarit“. Na otázku, zda umění prezentované v Národní galerii má šokovat, provokovat a inspirovat, opáčil: „Tohle všechno a možná i něco dalšího.“ Na dotaz, co si myslí, že v člověku vzbuzuje pohled na tři obruče od žebřiňáku, odvětil: „Co vzbuzují v člověku nevím, poněvadž umění nevnímáme masově, vnímáme ho velmi osobně.“ Nepopiratelně osobní a navíc vtipné soudy z internetu ovšem odmítá, protože se mu nehodí do krámu.
Poté, co odkázal novinářku a „běžné občany“ do patřičných mezí, opřel svou obranu kontroverzního artefaktu o renomé autora: „…objekt Auto od Josepha Beuyse patří k vynikajícím pracím z autorova zralého období. Joseph Beuys je největší postavou německého umění druhé poloviny dvacátého století. Je to člověk, který povznesl německé umění na světovou úroveň. Přišel s razantním postojem, který akcentoval estetiku neestetických materiálů v zájmu silné výpovědi. Používal například sádlo, filc a samozřejmě kov jako prvotní materiál. Socha Auto je velmi jednoduchá, ale možná právě proto velmi silná.“ A diskusi o hodnotě nové akvizice uzavřel argumentem odbornosti dborníků: „Jsem naprosto přesvědčen, a svědčí o tom i komentáře odborníků, že to dílo bylo levné. Na uměleckém trhu se tak kvalitní dílo neobjevuje a Národní galerie je pyšná, že ho má ve svých sbírkách.“ Jako ředitel prestižní kulturní instituce, „hradní píárista“, pedagog na AVU, Dr.Ars, se nepochybně a pochopitelně cítí silný v kramflecích, když navíc sám „umělecky“ patřil (jako přidružený člen) do skupiny Fluxus. Že Beuysovi, kolegovi „fluxusákovi“ (fluxmenovi, fluxákovi – nerad bych urazil), cenově fandí, není vcelku nic divného, koneckonců tím prospívá i sám sobě. Potažmo své tvorbě, kterou do Národní galerie s obdivuhodnou skromností prosadil.

Nezodpovězena trčí otázka, zda má „běžný občan“ vůbec nějakou možnost prověřit, že jej Knížák nebalamutí? K dispozici je samozřejmě internet. Ten má však tu zásadní vadu, že je bezbřehý a neredigovaný. Vhodnější a spolehlivější jsou tištěné encyklopedické přehledy dostupné na českém trhu. Neboť co v nich psáno, to redigováno a časem prověřeno…
Amy Dempseyová (Viz Umělecké styly, školy a hnutí, Thames & Hudson, London 2002, česky Slovart 2002) uvádí jako čelné reprezentanty hnutí Fluxus George Maciunase, George Brechta, Roberta Filioua, Dicka Higginse, Alison Knowlesovou, Yoko Ono, Nam June Paika, Dietera Rotha, Daniela Spoerriho, Bena Vautiera, Wolfa Vostella, Roberta Wattse, Emmetta Williamse a La Monte Younga. O Beuysovi se nezmiňuje, přidružil se později, a pak se s Fluxusem zase rozešel, přidruženého „fluxusáka“ Knížáka také opominula. Hnutí Fluxus charakterizuje slovy jeho inspirátorů a aktérů: „Stejně jako dovolil John Cage každému zvuku stát se hudbou, dovolil Fluxus (a dodnes se tím Knížák, jako umělec a ředitel, řídí), aby bylo cokoli užito (a tedy i zakoupeno) jako umění.“ Cage proslul svou „hudební“ skladbou 4´33“, jež sestává z vět 33“, 2´40“ a 1´20“, které interpret David Tudor vždy zahájil zavřením víka klavíru a ukončil jeho otevřením. Tóny, kvůli kterým se publikum dostavilo, se neozvaly. Na publiku bylo, aby pochopilo, že hudební skladbou, kterou si právě vyslechli, byl šum a stále sílící hovor, který samo produkovalo. Jak hlásá Maciunas v manifestu z roku 1965 (Viz Umění 20. století, Taschen GmbH, 2004, česky Slovart 2004): „umělec má za úkol ´prokazovat, že umění může být cokoli a může ho dělat kdokoli´.“ Což dokládá fotografie, na níž v září 1962 Maciunas, Higgins, Vostell, Patterson a Williams destruují na pódiu, před přihlížejícím publikem, pomocí pily, kladiv, šroubováků a dalšího nářadí, koncertní křídlo. Maciunas: „Umění/potěšení z Fluxu musí být jednoduché, zábavné, nenáročné, musí se zabývat nedůležitými věcmi, nesmí vyžadovat zvláštní dovednost nebo početné zkoušky, nesmí mít žádnou věcnou ani institucionální hodnotu.“ Proti tomuto přístupu se ovšem Beuys brzy vymezil a Fluxus opustil. Proklamovaná anonymita Fluxu, krátké vypointované akce s materiály zbavenými významu, byly v ostrém protikladu Beuysovu „šamanismu“ a sociálnímu utopismu. V jeho akcích, koncipovaných vždy jako „gesamtkunstwerk“ (dílo zahrnující více uměleckých žánrů), ožívaly jeho osobní životní zkušenosti a využívaným materiálům přisuzoval autobiografické, dějinné a mytické významy. Po jeho intenzivních ale prchavých events (událostech, performancích) však po čase zůstávaly jen zbytky, připomínky, svého druhu suvenýry. Část publika je však dodnes uctívá jako fetiše, ba jako relikvie – kupříkladu artefakt Plstěný oblek (Viz The Art Book, Phaidon Press Limited, 1994, česky Svojtka a Vašut 1996, str.43). Je to světlehnědý z plsti (filcu) ušitý jednořadový oblek na standardním béžovém ramínku s kovovým lesklým háčkem. Kniha o něm praví: „Tento oblek je kopií oděvu, jenž měl Beuys na sobě při jedné akci proti válce ve Vietnamu v roce 1971. …Roli umělce považoval za podobnou úloze šamana, který převádí energii z předmětů a dává jim novou sílu a význam. V rodném Německu dosáhl Beuys až kultovního postavení a mnoho jeho děl, včetně tohoto obleku, bylo vyráběno ve velkém.“
„Běžný občan“, nyní už o něco informovanější, se může ptát. Jsou ty tři svařené obruče originální sochou, nebo je to jen jedna z mnoha „autentických“ kopií fetiše z nějaké Beuysovy akce? Byla umělcem zamýšlena jako solitér, nebo je to jen relikvie uměnímilovných fetišistů – cosi jako neodolatelně voňavé kalhotky zbožňované dámy? A pokud je to kopie, proč si ji Národní galerie nevyrobila sama a vyhodila za ni naše společné a navíc tak ukrutné peníze? Vždyť by koneckonců požadovaný edukativní účel splnila pouhá fotografie „Auta“ s vysvětlujícím komentářem. Bez patřičného vysvětlení a povědomosti o autorovi (jeho proslulosti, záměrech a filosofii) tato „socha“, stejně jako mraky jí podobných, neobstojí, protože „běžného občana“ esteticky neuchvátí ani obsahově neobohatí. Dokáže ho rozesmát, a kvůli nehorázné ceně i naštvat, to už víme, tím ale rozhodně nenaplňuje záměr tvůrce ani kupce, kteří svou uměleckou výlučnost brali vždy smrtelně vážně.
Jiným typickým reziduem akce z Beuysova vrcholného tvůrčího období je artefakt Filz-TV II z roku 1968. Je jím sériový televizor zn. Nordmende s obrazovkou přelepenou plstí, s pokojovou anténou; proti obrazovce je na zdi zavěšena deska potažená plstí.
A nyní, milí „běžní občané“, zkuste z této připomínky akce, uložené ve „Staatliche Museen Kassel, Neue Galerie“, uhádnout (vydedukovat), co jím umělec sděluje.
Já vím, je to obtížné, vlastně nemožné…
Trochu vám pomohu a doplním, že při performanci umělec před obrazovku usedl a nějakou dobu sám sebe fackoval.
Stále nic?
Možná vám pomůže informace, že Beuys po celý svůj život čerpal z traumatizujícího zážitku (potažmo legendy, kterou o sobě šířil), kdy byl jako pilot Luftwafe sestřelen nad Krymem. Raněného Beuyse zachránili krymští Tataři tím, že ho natřeli zvířecím tukem a obalili plstěnými houněmi. Vyléčen byl (pochopitelně) teprve v polní nemocnici Wehrmachtu.
Pořád nic?
Dobrá, tady je další indicie: V souladu s touto legendou zavedl Beuys do sochařství nové „šokantní“ sochařské materiály – plsť (filc) a zvířecí tuk (sádlo, lůj), ale také včelí vosk a med. A vytrvalým používáním plsti a tuku tyto materiály „vtiskl“ publiku jako svou ochrannou marketingovou známku. Škoda, že je „Filz-TV II“ zadaná, že ji Knížák nekoupil místo „Auta“. No uznejte, „milí běžní občané“, že je to představa přímo boží, jak „Milan Knížák-ředitel-pedagog AVU-Dr. Ars-teoretik-performer“ oživuje českému publiku tuto vzácnou relikvii tím, že sedí v NG před filcovou obrazovkou a fackuje se…
Tak už jste hádanku rozlouskli? Nebo se dáte podat? Nebudu vás déle napínat – tady je oficiální řešení: Kurátor výstavy Identifications (1970), Gerry Schum, akci uvedl slovy: „Plstěná televize. Obraťte televizory, dívejte se sami na sebe!“ Wulf Herzogenrath vyjádřil poselství Beuyse, fackujícího se před filcovou obrazovkou, jako opak zpětné vazby: vysílač – divák. Tím by se „mohlo za zcela radikálně nových podmínek něco vyvinout“. Chápete?
Nejpozoruhodnější Beuysovou uměleckou ideou je ovšem „koncepce ´sociální plastiky´, (´sociálního sochařství´), specifické umělecké formy, která měla působit na vývoj společnosti i politiky“. Zmýlená neplatí, nejedná se o nějakou západní variantu „socialistického realismu“. Odpověď je mnohem prostší. Joseph Beuys se dal na politiku! (Viz Art Today, Phaidon Press Limited, 1995, česky Slovart 1996) „V roce 1967 založil Německou studentskou stranu (DSP), z níž se v roce 1971 stala Organizace pro přímou demokracii prostřednictvím referenda (Národní svobodná iniciativa). …V sedmdesátých letech svým vystoupením na kasselských výstavách Documenta (1972, 1976, 1982) získal mezinárodní renomé. Například v roce 1972 organizátoři této výstavy poskytli Organizaci pro přímou demokracii kancelářský prostor, kam měla veřejnost volný přístup. Beuys tam celých sto dní diskutoval se všemi příchozími o demokracii, o umění a o společenských otázkách, které s tím souvisejí.“
Milí „běžní občané“, snad jste nyní již dostatečně informovaní, abyste mohli rozhodnout zda je cena, vyplacená z vašich daní za tři obruče od žebřiňáku, adekvátní. Nelze popřít, že Joseph Beuys byl politicky (a tedy i umělecky) větší formát než Knížák. Kam ten se na něj s propadákem své senátorské kandidatury a „prohradními píáry“ hrabe…
Komu se pořád zdá 15 milionů za tři obruče přehnaných, toho snad přesvědčí Edward Lucie-Smith (autor „Art Today“): „S příchodem Beuse se umělcovo charisma stalo téměř jedinou věcí, na které opravdu záleží. Beuysův kostým – džíny, rybářská vesta a plstěný klobouk – se stal neoddělitelnou součástí celkového efektu, který závisel právě tak na jeho vzhledu, gestech a vyřčených slovech jako na čemkoliv, co skutečně vytvořil. To, co vytvořil nemělo žádný rozpoznatelný styl. …Záleželo na skutečném obsahu každého díla – na jeho námětu, obvykle souvisejícím s politikou, ekologií, ale zejména na spojení mezi přírodním světem a Beuysovým vlastním rozvíjejícím se mýtem. Po Beuysovi mnoho umělců propadlo touze zmytologizovat svou vlastní existenci.“
Na závěr otázka pro úplně všechny. Včetně Milana Knížáka. Je „Auto“ socha nebo fetiš? Odečtěte od tří kočárových obručí fascinaci Beuysovým fenomenálním úspěchem v autostylizaci a sebemytologizaci, a co zbyde? Ničím se nevymykající průměrný modernistický objekt. Jedná se tedy, jak je konečně u Beuyse pravidlem, o fetiš. Bez šamana však o pouhou rekvizitu. Ovšem pro ty, kteří Beuyse ať už z jakéhokoliv důvodu adorují, je něčím mnohem víc – je relikvií. A relikvie patří do důstojného relikviáře – což Národní galerie bezpochyby splňuje. Umělecký komentář k hodnotě takovýchto relikvií podal v r.1961 svou akcí „Umělcovo hovno“ proslulý Ital Piero Manzoni: „Zakonzervoval, označil štítky, očísloval a podepsal devadesát plechovek svých výkalů. Mechanicky uzavřené plechovky se prodávaly na váhu a ceny odpovídaly aktuálnímu kurzu zlata.“ Tento antifetiš – pokud vím – dosud v NG nemáme. Doporučuji.

Jan Jelínek
Plzeň 6.2.2008

Jak na to jako dopisovatel

Na maily jsem Vám rozeslal popis, jak potvrdit nabídku na účast v blogu jako dopisovatel (pro ty, kteří budou mít s registrací potíž, nabízím pomoc). Pokud se najde další spřízněná duše, která bude chtít do blogu prohovořit obraťte se na Lada Whisky Admin, proberu to s účastníky - whynetblog zavinac gmail.com
Budete mít možnost kromě komentářů pod články vkládat též vlastní články i fota. Nebojte se rozšířit blog vlastními názory a informacemi z politiky, kultury, sportu, děním v regionu až po společnou diskuzi ke konkrétnímu tématu či fotodokumenty apod. Pošlete případně další věci, s který si nevíte rady na mojí adresu, kterou jistě znáte a proberem to. Existence, rozšíření a četnost návštěv je na nás všech. Pokud tedy převáží pohodlí , blog přirozeně zanikne či naopak bude vzkvétat. Pište proto jakékoliv zajímavosti, které mohou zajímat ostatní.

Blog má adresu (pozor v adrese není www..., jinak klasická web adresa): http://blablognet.blogspot.com

Lada Whisky

Neonacisté pochodují Plzní 1.3.2008

Za přehnané asistence policie pochodují neochvějně neonacisté Plzní. Dokonce se jim v závěru dostane, na stříbrném servisu, odvozu na vlakové nádraží. Samozřejmě v zájmu bezpečnosti nás spoluobčanů. Vzhledem k tomu, že policie nás spoluobčany uzavřela před synagogou, nejsem si jist, zda jsme to nebyli my, kdo byli nepohodlní. Působilo to v každém případě deprimujícím dojmem, po 20 letech, nemoci projít po chodníku k volně se pohybujícím spoluobčanům. Naopak neonacistům se dostalo po úředním povolení více než výsostné ochrany, aby si pochodovali Plzní. Obhajoba bude jistě znít, že policie si plnila svoji povinost, ale já jsem se cítil (asi ne sám) ve svých právech svobodného pohybu omezován. Jako občan jsem se přišel podívat, cože to naši úředníci povolili za demonstaci. Policie nás držela oddělené u synagogy kordonem a vozidlovou hradbou, jako nějakou škodnou (ani Žižka by se nemusel stydět). A co víc, dokonce nás policie odmítla pustit s dalšími (i novináři a rozhlasovými reportéry ČRo) po chodníku pouhé dva metry za jejich hradbu, kde v té době nadále stáli poklidně ti, společně s přáteli, jejichž řady proťal před několika chvilkami kordon policie. Policie se hájila tím, že nás chrání. Po mých námitkách, že jsem jejich ochranu nežádal a nežádám, mě jako ostatní stejně nepustili o 2 metry dál po chodníku. Asertivní policisté odkazovali na tiskovou mluvčí a při dotazu na její polohu či přítomnost (případně jiného velitele akce) , se mi dostalo lehce znuděné odpovědi, že poloha či pozici těchto dvou kompetentních osob, přítomné policii není známa. Posléze se dostavila jakási velitelka a vytrvale opakovala, že chrání moji bezpečnost a já zase opakoval, že jsem ochranu nežádal a nežádám. Žádal jsem naopak volný pohyb, to mi však bylo odmítnuto. Svobodné rozhodnutí, mi tak umožnit odmítla . Šťastná to demokracie. Demonstrace síly byla dokonalá, ale kam ta demonstrace síly mířila, a zda vůbec byla potřebná, o tom mě policie přesvědčit nedokázala. Uniforma, tak pro mě zůstává nadále symbolem (totalitní) moci. Tohle je výsledek po téměř 20 letech, fotografie ze "svobodné klece". viz foto dokument http://vernonet.rajce.idnes.cz/

Lada Whisky