Já do debaty nad „Audiatur et altera…“ ještě jednou vstoupím, i když to, co jsem k tématu chtěl říct, jsem již řekl. Ale protože se do doporučené Nakonečného publikace – v diskutované souvislosti – žádný ze zdejších blabloggerů určitě nepodíval, učinil jsem tak za ně (za vás a pro vás) já. Kvůli tabulce raději do příspěvků a ne do komentářů.
Na úplný začátek zásadní konstatování o hodnotách od klasika: C.G.Jung v Tavistockých přednáškách (Analytická psychologie. Její teorie a praxe. Tavistocké přednášky. Academia Praha 1993) o hodnotách říká tu zásadní věc, že: „(…) cítění (emocionalita) nás informuje pomocí svých citových odstínů o hodnotách věcí, (…) zda je věc přijatelná nebo příjemná či ne. Říká nám, jakou má pro nás ta věc hodnotu. (…) Nuže (přednáší Jung s espritem kolegům psychologům a psychiatrům – pozn. JJ), ta „hrozná“ věc na cítění je, že je to – tak jako myšlení – racionální funkce.“
Ty se, Víkeji, s JS stále trochu míjíš, protože on má na mysli výhradně hodnoty morální, resp. morální zásady, které získáváme v procesu vývoje osobnosti, kdežto ty mluvíš o hodnotách obecně. A to v tom smyslu, že názor na hodnotu věcí (předmětů, myšlenek, činů, morálních zásad…) se může v průběhu života měnit. JS má svou pravdu v tom, že se v určitém stádiu vývoje osobnosti stabilizuje charakter jedince do relativně neměnné struktury. Existují různé teorie charakteru, např. tzv. genetická teorie /R.F.Peck a R.J.Havinghurst, 1960/ (ta se bude JS líbit), která „…uplatňuje vývojový zřetel: charakter je zde identifikován s určitou úrovní morálního vývoje tak, jak se tento vývoj vykazuje v ontogenezi (ontogeneze, vývoj jedince, fylogeneze, vývoj druhu – pozn. JJ). Usuzuje se, že u každého jedince dominuje určitý typ charakteru, odpovídající určité úrovni morálního vývoje. Charakter je zde spojován s morálkou, avšak existuje více pojetí vývoje osobní morálky (např. J.Piaget a další).
Peck a Havinghurst podávají tento přehled vývoje charakteru:
typ charakteru - období vývoje
amorální - kojenectví
prospěšný - ranné dětství
konformní - pozdější dětství
iracionálně vědomý - adolescence a dospělost
racionálně altruistický - adolescence a dospělost
Dospělý jedinec (dle této teorie) ve svém morálním vývoji obvykle ustrne na určité úrovni, která je charakteristická pro chování dítěte určitého věku: většina dospělých se v tomto smyslu vyznačuje jakýmsi morálním infantilismem. Např. nejnižší úroveň vývoje morálky reprezentuje tzv. amorální charakter, tedy výrazný egoismus s nedostatkem vnitřních zábran, což je charakteristické chování kojence.
Charakteristika jednotlivých typů charakteru je, podle Pecka a Havinghursta následující:
- Amorální charakter představuje vlastně to, co se klinicky nazývá psychopatická osobnost: nedostatek ohledů na zájmy druhých lidí, kteří jsou chápáni jen jako prostředky k uspokojování vlastních potřeb (…).
- Prospěšný charakter: jedinec internalizuje princip chovat se tak, jak se chovají nebo jak by se chovali jiní, tj. být jako jiní, aby nedošlo k sociální dezaprobaci (aby nedošlo k vyvolání odporu nebo odmítání a aby o něm jiní dobře smýšleli). Jde tu o formální ohled na mínění ostatních; pokud vnější kontrola chybí, může se jedinec chovat i bez zábran. Jako správné chápe jen to, co odpovídá pravidlům, nemá internalizovány abstraktní principy cti, odpovědnosti atd. Odpovídá to v podstatě psychice dítěte předškolního věku.
- Konformní charakter: rovněž zde je internalizován princip chovat se tak, jak se chovají ostatní, aby nedošlo k sociální dezaprobaci, avšak na rozdíl od předchozího typu je tu přítomno již méně impulzívnosti, tedy více vnitřní kontroly a méně egoismu, protože se uplatňuje ohled na ostatní, spíše sle stále ještě z hlediska „aby se neřeklo“ a když „se to ostatní nedovědí“, chování se uvolňuje. Odpovídá to v podstatě psychice dítěte školního věku.
- Iracionálně vědomý charakter: zde jsou již internalizovány abstraktní principy, například čestnosti, avšak svérázně pojaté a zakládající osobité pojetí správného a nesprávného na bázi emočního vztahu; je to tedy jakási „slepá morálka“, založená na strnulé aplikaci abstraktních morálních principů, bez dostatečného zřetele k okolnostem a důsledkům. Reprezentuje psychický obraz charakteru osob, které internalizovaly a přijaly za své vzorce chování svých rodičů.
- Racionálně altruistický charakter reprezentuje nejvyšší úroveň morálního vývoje jedince, který již nemá strnulá iracionální morální schémata, ale je „realisticky morální“, tj. jedná s ohledem na danou situaci a možné důsledky pro jiné; zvažuje vždy hledisko sociálního dopadu svého jednání (altruismus), egoistické sklony ustupují do pozadí.
Dvě poznámky k tématu „Audiatur et…“ a proběhlé diskuzi:
Přerod (převýchova, prozření…) Šavla (celníka, zazobaného úředníka přísně lpícího na předpisech a nařízeních) v Pavla (člověka altruistického a slitovného až k mučednictví – pozdější sv. Pavel), změna (dovyvinutí se) jeho charakteru z „iracionálně vědomého“ v charakter „racionálně altruistický“, se udál až ve středním věku.
K otázce stability osobnosti kniha praví:
„Osobnost je pokládána za trvalejší, ale nikoli neměnnou strukturu. Vlivem zkušenosti se člověk mění, a to se projevuje i změnami jeho psychických osobnostních vlastností, v extrémních případech tzv. konverzí, tj. změnou ve svůj protiklad (např. bonviván se změní v mystika nebo naopak).“
To, že osobnost dokonce ani charakter, nejsou předurčeny k rigidní ale k dynamické stabilitě, svědčí fáze vývoje osobnosti (Ch. Bühlerová, E.H.Erikson):
„Eriksonovy fáze (1968) jsou tyto (uvádím jen uvozující relace – JJ):
- 1. rok života: důvěra-nedůvěra
- 2. a 3. rok života: autonomie-pocit studu
- 4. a 5. rok života: iniciativa-pocit viny
- 6. až 11. rok života: přičinlivost-inferiorita
- 12. až 18. rok života: nalezení identity-difúznost rolí
- mladší věk dospělosti: intimita-izolace
- střední věk dospělosti: plodnost-sebeabsorbování
- stáří: integrita-pochybování.“
Myslím, že to těm přemýšlivějším k orientaci v nakousnutém problému stačí. A k poznání, že se uvedený odborný text nemíjí ani s tématy „výchova novinami“ a „výchova novinářů novináři“.
Na závěr kontrolní otázka pro JS. Do jakého typu charakteru by zařadil sám sebe vzhledem k (pravda) celkem drobnému obchodnímu případu mezi jím a LW, kdy nedodržel (pravda) jen ústní smlouvu mezi dvěma přáteli o užívání autorského díla, kdy proti vůli autora a bez jakékoli protihodnoty toto autorské dílo dále marketingově využíval ve prospěch svého komerčního webu. Kdy jedinou odpovědí na opakované stížnosti autora byla výsměšná rada, ať se obrátí na soud.
JJ
24. 7. 2010
Ještě k „Audiatur et…“
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Legendární akce Jazzové sekce
Člověče, už to bude letos 28 let ..
14 komentářů:
Nakoukl jsem po delší době, neboť mi přišlo slušné jaksi doříci mou repliku Víkejovi pod první dílem Audiatur.., a koukám jak blázen, co že se tu urodilo... JJ na to jde opravdu mazaně. Aby nebyla žádná mejlka - je přece ten intelektuál. Inu moloděc. A fakt dobrý oslí můstek.
Ale možná je to tak správně. JéJe mi vlastně nahrál. Někdy před rokem a čtvrt jsem na téma jeho "oslího můstku" napsal textík pro účely tohoto blogu. A pak jej sem nevylepil, neboť mi to přišlo úplně zbytečné. Byl koncipován jako reakce na jakousi Víkejovu repliku, nechávám jej tak jak byl, kromě několika expresivních výrazů, které vzledem k uplynuvšímu času se staly jaksi vyčpělými...
Víkej:
No tak jo. Nechal jsem to chvíli odležet. Upřímně oceňuju tvoji „katolickou“ větu, že „na světě je beztak hádání až moc“. Taky oceňuju nabádání k ochlazení a rozumnějšímu přístupu, byť tím rozumným mám být, ačkoliv dáváš za pravdu LWV, evidentně já. To je zajímavá myšlenková konstrukce… Ostatně slýchám i jiná naučení. Jako třeba, že „moudřejší ustoupí“ a nebo, že „Laďus je holt takový jaký je“ a, rozuměj, je třeba to respektovat. Kouzelné. Já jsem asi jiný živočišný druh, neboť zřejmě „nejsem takový jaký jsem“. Ta první věta je důvodem, proč se k té trapnosti ještě jednou vrátím. Doufám, že naposled.
Píšeš, že z tvého pohledu by bylo vše vyřešeno ajn-cvaj. Jistě, bylo. Za pár vteřin by mohlo být po problému. Ale jde o to, že já UŽ NEMÁM ZÁJEM to řešit. LWV totiž překročil hranici, po kterou jsem ten zájem ještě měl. Neboť – a v tom jediném se s LWV zcela shoduju: ODMÍTÁM TOLEROVAT SPROSŤÁKY A AROGANTNÍ HLUPÁKY. Citát LWV. Nejde o to, zda bychom se pak navštěvovali či ne. Spory mezi přáteli, jsou – li jimi, se totiž řeší jinak, než jak to řešil LWV. A myslím Víkeji, že nemáš pravdu, když píšeš, že mi to v budoucnu bude mrzet. Mám to v sobě srovnané jinak. Mrzelo by mě, kdybych před SPROSŤÁKY A AROGANTNÍMI HLUPÁKY upadl na prdel.
Dále píšeš, že nechápeš, proč na té fotce tolik lpím. OK. Věř, panenka Maria v tom nejede. Možná jsem to špatně vysvětlil a nebo jsi Ty možná nepozorně četl, co jsem napsal. Napíšu to tedy znovu. NA TU FOTKU SERU. Je to takto srozumitelné? OK. Neužívám ji – já osobně, ani mi není k žádnému prospěchu. To jsou jen kecy a nesmysly. Ta fotka slouží výhradně k propagaci svého tvůrce a – možná – toho webu. Ať pozitivní, či negativní, viz poznámky Vienovy. To nehodlám hodnotit a je mi to fuk.
Dále – toto psaní NENÍ MOU OBHAJOBOU. Nic nemravného jsem neprovedl, ani ve smyslu právním ani lidském. Ty mlhoviny a tanečky, které předvádí LWV kolem autorského zákona, jsou směšné. Neví vůbec o čem je řeč, není schopen na rozdíl od JJ jakékoliv konkrétní citace. S autorským zákonem č.121/2000 Sb. pracuji od té doby, kdy začal platit. Naše firma se totiž kromě jiného zabývá také projektovou činností ve výstavbě. Jakákoliv projektová dokumentace je v jeho smyslu autorským dílem. Tedy vím, že jakýkoliv pokus o právní spor v této kauze by mu každý jen trochu rozumný právník velmi pravděpodobně hodil na hlavu. ALE TO NENÍ VŮBEC PODSTATNÉ A NEHODLÁM SE TÍM JAKKOLIV ZABÝVAT. Je to takto srozumitelné? OK.
JS
Tak dále. Ptáš se na můj morální nárok na tu fotku. Velmi správně. LWV mi fotku nedaroval ani jsem ji od něj za pivo nekoupil. Já jsem se ZDVOŘILE LWV ZEPTAL, zda fotku mohu k danému účelu použít a dostal jsem odpověď, že ANO. Za předpokladu, že bude uveřejněno JMÉNO AUTORA. Uzavřeli jsme tedy DOHODU, a onen požadavek autora, resp. podmínky užívání autorského díla, jsem SPLNIL. Mým morálním nárokem je tedy uzavřená dohoda. Dohody či smlouvy jsou od toho, aby se plnily. Alespoň v mém vidění světa. Protože život je pestrý, mohou samozřejmě nastat okolnosti, které plnění dohod či smluv znemožní. Pak je ovšem třeba, a ve slušné společnosti to tak jednak běžně funguje a jednak je to i právně kodifikováno, že strana, které nové okolnosti znemožňují plnění uzavřených dohod či smluv, ZDVOŘILE požádá druhou stranu, aby jí bylo umožněno dohodu či smlouvu změnit. A udá v jakém smyslu ji chce změnit a současně udá důvody, které jí k tomu vedou. To je velmi důležité, protože stejně jako sama dohoda, tak i její změna, začíná platit až v okamžiku, kdy SOUHLAS S JEJÍM ZNĚNÍM VYJÁDŘÍ OBĚ STRANY. Pokud se důvod neudá, pak ovšem hrozí reálné nebezpečí, že strana, která je oslovena, SOUHLAS SE ZMĚNOU NEUDĚLÍ.
Ergo. Kdyby LWV přišel a zcela normálně „face to face“ vysvětlil o co jde, jistě nebyl problém se za pár minut domluvit a fotku odstranit. Ale to LWV neudělal. Místo toho se začal - zaštítěn těžko pochopitelným blábolivým výrokem „že nechce být se mnou takto spojován“ - formou e-mailů domáhat odstranění fotky a současně mě dával najevo silnou osobní animozitu. Vůbec nic jsem nechápal. PO CELOU DOBU TÉ KAUZY JSME SE OSOBNĚ NESTKALI. Což platí dodnes. To je pro mě naprosto neuvěřitelné chování, neumím si představit, že bych jakýkoliv svůj pracovní či osobní problém řešil přes e-maily, aniž bych osobně druhé straně vysvětlil své motivy. No a když jsem neupadl na prdel, resp. nevyhověl mu, začal LWV rozesílat přátelům a známým, potažmo mým obchodním partnerům, své svinské hanopisy. No a to je celý příběh.
Vyhovět mu za této situace znamená vyhovět rozmazlenému frackovi, který kope kolem sebe a vříská JÁ CHCI A PROTO TY MUSÍŠ. Znamená to upadnout na prdel před SPROSTÝM A AROGANTNÍM HLUPÁKEM, který si myslí, že může veřejně poplivat kohokoliv kdykoliv se mu zamane a to bez ohledu na objektivně prokázaný stav věcí. Který, jak jsem pochopil už dříve, veřejné poplivání používá jako metodu řešení svých sporů. Který si osobuje právo všech fanatiků co jich po světě běhá, tj. soudit morální profil druhých lidí, a podle svého osobního soudního verdiktu rozhodovat – poplivat či nepoplivat. Jistě, je to účinné. Každý poplivaný se raději přidrží staré dobré zásady, že čím víc se s hovnem mažeš, tím víc smrdí. A vyhoví. A sviňárna a vydírání vyhrává. Nehodlám napravovat svět, ale jsou věci, které prostě neberu. Proto mi stojí za to se s tím hovnem mazat. Je to takto srozumitelné? OK.
JS
Nerozporuji, že každý z nás má své hodnoty nastavené jinak. Plně to respektuji. Pak ale také požaduji, aby byly respektovány ty mé. Rozesílání hanopisů je pro mě totožné s anonymním udáním. Stejná sviňárna, stejná ubohost, stejná zákeřnost. Ani proti jednomu není obrany, zažil jsem obojí. Akceptuji, že ty to tak nevnímáš. A možná nikdo z tohoto blogu. To je osobní věc každého z vás a záležitost vašeho vnitřního uspořádání či osobního vztahu k dotyčnému. Já to ale tak vnímám a proto jednám tak, jak jednám.
A motivy? Dost přesně to diagnostikoval Viena. Jde fakticky o nenávist. Tak jako LWV se chová zhrzená milenka, ale ne dospělý chlap. LWV má se mnou lidský problém. Má problém s mými názory, s mou jinakostí, s mou přítomností na tomto blogu. Jsem pro něj ztělesněním toho, na „co se tu tak často nadává“, jak roztomile a naivně napsal. Ten chlapec není schopen pochopit, že názory nejsou totéž jako stav bankovního konta a že názory jako já může mít i tetka z Orlických hor, nejen „bussinesman“. Pokud při pohledu na mé daňové přiznání by vůbec někoho kromě LWV napadlo tak srandovní termín používat. (Mimochodem, ty jsi to alespoň vystudoval, já ani to ne..)
Ale především: má problém s tím, že jsem někdy v roce 1991 propustil z firmy, kde jsem tehdy šéfoval, jeho tátu v předdůchodovém věku, který v ní byl zamšstnán. Procházeje otcovu pozůstalost, našel mnou podepsanou výpověď. A není schopen to nahlas přiznat. Důvody mého tehdejšího rozhodnutí jsem mu obsáhle vysvětlil, samozřejmě marně. Nestydím se za ně, také proto, že s jeho tátou jsem měl nestandardně blízký vztah. LWV si tu událost spojil s předčasným otcovým úmrtím, které nastalo tuším rok a půl po jeho propuštění. Dnes má LWV už jen obsedantní potřebu mě natřít. Sestřelit. Za jakoukoliv cenu. Obvinil mě, že jsem ukradl „světlo“ a blábolí cosi o mém obličeji a o božích mlýnech. Můj obličej neviděl tak asi rok a půl a boží mlýny se bez nás obou jistě nezadřou. Nepochopil, že sám ukradl nesrovnatelně víc, než „světlo“.
Tedy aby bylo jasno – LWV je pro mě..... (expresivní výraz odstraněn autorem textu) a nedlužím mu vůbec nic. Kromě těch slíbených pár facek. Je to takto srozumitelné? OK. Díky za pozornost. KANĚC FIL’MA.
P.S. Fotku samozřejmě odstraním, navěky tam nebude. Zafungovala jako dobrý katalyzátor. Všichni už asi o sobě víme vše, co jsme potřebovali vědět.
JS
Z ustanovení § 582 obč. zák. vyplývá, že nelze vypovědět smlouvu sjednanou na dobu určitou. Jestliže zákon u jednotlivých smluvních typů nebo konkrétní smlouva nestanoví podmínky výpovědi, pak lze smlouvu týkající se občanskoprávních a obchodně právních vztahů vypovědět v tříměsíční výpovědní lhůtě ke konci kalendářního čtvrtletí.
Výpověď je jednostranný právní úkon, v jehož důsledku zaniká závazkový právní vztah uplynutím výpovědní doby. K zániku závazkového právního vztahu z důvodu výpovědi není zapotřebí souhlasu druhé smluvní strany. V důsledku výpovědi se smlouva neruší a práva a povinnosti z ní nezanikají zpětně. Výpověď působí ex nunc („od nynějška“) a netýká se vzájemných práv a povinností vzniklých za trvání smlouvy.
JJ
Z uvedeného textu, domnívám se, vyplývá, že doba trvání smlouvy (resp. dohody), nebyla explicitně sjednána, lze tedy důvodně dovozovat, že byla sjednána na dobu neurčitou, nikoli na dobu určitou.
Výpovědi v uvedeném smyslu bych rozuměl. K té však nikdy nedošlo.
JS
Mno, vzhledem k tomu, jak neformálně smlouva mezi LWV a JS vznikla, byla už dávno - stejně neformálně - vypovězena. A ukončena. Fotka je proto užívána neoprávněně. Trvat za těchto okolností na přísně formálních atributech odstoupení od smlouvy je kapric, česky řečeno naschvál. V této souvislosti znovu upozorňuji na racionální jadérko sporu, že výpověď je jednostranný právní úkon, "v jehož důsledku zaniká závazkový právní vztah uplynutím výpovědní doby. K zániku závazkového právního vztahu z důvodu výpovědi není zapotřebí souhlasu druhé smluvní strany." Striktně právně vzato ani zdůvodnění či (citlivé-necitlivé) vysvětlení motivů výpovědi.
JJ
LadaW
po dlouhé době jsem sem nakoukl a vidím, že se tu probírá stará záležitost. Asi bych na to ani nereagoval, protože navíc nemohu dohledat počátek té diskuze o fotce a nechápu tak ani návrat tématu.
Pro mě je to dávno uzavřené a docela jsem se pobavil nad pokračující demagogií pana JS a jeho emocionálních výpovědí spletených s hrubými polopravdami a vynechanými statěmi jeho chování. Opomíjím jeho oblíbené pasáže o dehonestaci protivníka. Je to vskutku zábavné. Foto dle mého zobrazovače na jeho blogu již není bylo odstraněno, asi rok? po té žádosti. Ne, že nebyla žádost učiněna a proč by měla být ústní. Mě se zdála vzhledem k jeho osobě vhodnější ta písemná forma. Když Vás někdo pošle do prdele, projevuje tím snad snahu se domluvit? Atd. Ostatní podstatné k tomu, viz poslední příspěvky od JJ.
A ještě poznámka o dehonestujícím rozesílání mailu na JS-ho firmy, Asi 5 firem, které byly na tom blogu uvedeny jsem upozornil ve třech větách (dvou?) na neoprávněné užívání fota panem JS.
A to až po jeho nevybíravých arogantních útocích na mě, ... od demagogického překrucování věci až po různé typy vyhrožování z jeho strany. Toť vůle po domluvě ... zvláštní.
K mému otci, kterého si JS bere do umazaných úst a plamenně hovoří o nadstandardním vztahu a uboze plácá o čem asi mnoho neví, možná se ve své ješitnosti tak domníval. Obhajuji tátu, ne sebe. Nic jsem JS nepopřel, naopak jsem mu to napsal do mailu, ... nejde tedy o nalezení výpovědi, ale o její připomenutí po desítkách let a spojení souvislostí ... o vzpomínku na rozhovory s tátou. Kdy vím z jeho slov, jak ho to žralo, že byl vyhozen před důchodem z firmy, která dokázala vymazat (přehlédnout) z osobní složky údaje o roku 1968, jeho angažovaní se s K231... a poprvé ho zaměstnat po roce 1968, ... z firmy, kde pracoval jako projektant a kterou od píky jako pobočku v Plzni budoval a dal jí vše i mimopracovně. Dělal pro firmu kroniky (jeho oblíbená relaxace, za jeho život pomatuji asi tři, čtyři různé kroniky co psal), pořádal Sportovní firemní hry za účasti pracovníků z podobné firmy v NDR a opakem se jezdilo na firemní zájezdy do NDR. To bylo díky jeho kontaktům a průvodcovské činnosti, kterou vykonával do roku 1968 mimopracovně. Atd. JS o tomhle ví asi hovno. Prostě tou firmou žil.
Důvod propuštění bylo prý zavádění nových technologií po roce 1989. No co bylo v roce 1990-1 za technologie, to ví každý. Asi by to táta nezvládl -:) a byl starý nepotřebný pracant. Jo asi taky vadilo, že kouřil... Software dnešního typu se tehdy ani náhodou nepoužíval (tak co se vlastně převratného zavádělo nevím) ... mladý JS, ředitel Státního projektového ústavu Praha (asi po třicítce) byl spíše jen dobrým nástrojem plnění rozkazů z pražského vedení. Firmu přivedl k likvidaci po pár letech, ani ne(?) Ta po peripetiích nějak zanikla a přetvořila se snad do jiných subjektů, ... a pán se tzv. nějak osamostatnil ... nebudu pátrat v paměti, zda v nějaké odnoži.
Abych to uzavřel rétorikou protivníka ... dobrý smeták se silným egem a ješitností na kštici se neztratí.
JS
Ach jo. Jen pár věcných poznámek.
"..po různé typy vyhrožování z jeho strany".
Lež. Vyhrožování čím? Žádám o citaci.
"Když Vás někdo pošle do prdele.."
Lež. Žádám o citaci.
"Nic jsem JS nepopřel, naopak jsem mu to napsal do mailu"
Ano. Ale veřejně o tom nepadlo jediné slovo.
"Důvod propuštění bylo prý zavádění nových technologií po roce 1989."
Možná jen špatná paměť. Jasně jsem napsal, že primárním důvodem propuštění byl fatální nedostatek práce. Bylo to období Klausových úsporných "balíčků" a zmrazení státních investic. Během cca 3 měsíců bylo propuštěno cca 40 lidí.
"Státního projektového ústavu Praha"
LWV neví kde jeho táta pracoval. Ten st.podnik se tehdy jmenoval Státní ústav dopravního projektování. Měl závody v Praze, Plzni, Brně, Pardubicích a Hradci Králové. Já šéfoval v Plzni.
"Firmu přivedl k likvidaci po pár letech, ani ne(?) Ta po peripetiích nějak zanikla a přetvořila se snad do jiných subjektů".
Lež. V roce 1991 jsem osobně zpracoval privatizační projekt na kupónovou privatizaci pro samostatný statní podnik v Plzni (k rozdělení na jednotlivé s.p. došlo již před privatizací rozhodnutím zakladatele podniku, tedy ministerstva dopravy), která podle něj také proběhla. V dalších letech došlo k odkoupení minotitního balíku akcií od fondů 4 akcionáři (fyz. osoby). Byl jsem jedním z nich. Postupně došlo k další koncentraci vlastnictví ve prospěch oněch akcionářů (odkupování akcií), ovšem už beze mě, páč jsem na to neměl prachy. To byl později jeden z důvodů proč jsem odešel a své akcie prodal. Firma normálně funguje dál a docela dobře pokud vím. Neosamostatnil jsem se v žádné odnoži čehokoliv, ale na zelené louce.
Už je to votrava.
LadaW
Už je to otrava, pán to pomohl privatizovat a pak na to neměl peníze, tak své akcie prodal asi pod cenou, než kolik za ně dal.
V jeho podání je to zabalené do krásného celofánu, ale to je asi tak všechno. Ruku bych za něj do ohně nedal, že to dělal bez vlastního prospěchu, ale popravdě jsem podrobně další vývoj firmy nesledoval. Ale nevedu tady s JS žádný dialog. Jen jsem reagoval na jeho emocionální výplody k starým věcem, že JS. Možná jsem se dopustil nějaké nepřesnosti, nejsem si však jist, že v zásadním pohledu na situaci.
Ale v zásadě je mi to jedno co s tím SUDOPem bylo potom, to není až tak můj problém. K dalšímu nehodlá vést dialog. Počkám si na to slibované napadení/facku. -:))) Hlupáčku. Když prý dochází slova, přicházejí pěsti.
Závěrem jen odpověd na další z blábolů, může sem psát třeba miliarda lidí, blog je otevřený a to úplně a od začátku. Je mi tedy u prdele co sem píše, i za snůšky, jeden chytrák.
JS
Hlavně nedávat ruku do ohně LWV, vlastní prospěch je zřejmě morálním pokleskem. Zajímavé. Nechápu,z čeho podnikatel LWV žije. Ještě věcně. U akcií, které nejsou veřejně obchodovatelné, nelze mluvit o tom, co je či není pod cenou, protože žádná tržní cena neexistuje. Jo, byla to bída, já chtěl, oni nemuseli.
LadaW
Jistě nežiji z tzv. privatizace státních podniků - z rozdávání socialistického majetku, to je střela o 180 stupnů na druhou stranu, ale demagogii se tady meze nekladou, tak proč ne, že. Taky může skončit náš nechtěný dialog plný absurdit.
JS
Osobo, já se vás ptám, jestli jste tudy viděla jít děti."
"Až vypleju a uzraje, budem trhat."
Jo jo, tak nějak to chodí s LWV. Ne že by to bylo důležitý.
Ale opakování je matka moudorsti, tak tedy - rozesmála mě tato věta:
"Ruku bych za něj do ohně nedal, že to dělal bez vlastního prospěchu".
Na tu jsem reagoval, páč je neobyčejně vtipná. Takhle roztomile to neříkal ani bolševik. Možná by ten chlapec měl vrátit vejplatu, co dostával plzeňském v Deníku. Ruku do ohně byh na to nedal, že do tý práce chodil ze zištných důvodů, filuta jeden.
Střela o 180st. na druhou stranu? Že bych střílel zadovkou? Ach jo, s hysteriky je prostě potíž.
Z privatizace státních podniků nežiju ani já, kdyby LWV uměl vnímat psaný text a neměl před očima rudo, když vidí napsáno "JS", pak by to už věděl. Napsal jsem to.
Je jistý rozdíl mezi privatizací SETUZY a privatizací několika kanceláří s majetkem v podobě 30 let starého kancelářského haraburdí a 70ti lidma, z nichž půlka je naučená nedělat vůbec nic a čtvrtina to neumí. A pro tu zbylou čtvrtinu není práce.
LadaW
tváříš se chytřejší než budeš, jelikož rudo opravdu nemám, je to tvé zbožné přání a představa. Máš mít jako chytřejší poslední slovo, tak prosím.
Okomentovat