29. 8. 2011
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
RADY A RŮZNÉ VYCHYTÁVKY PRÁCE NA BLOGU
VLASTNĚ TAK JAK SE POSTUPNĚ PTÁTE TAK TO BUDU DOPLŇOVAT:
Co se zaslanou pozvánkou mailem: můžete potvrdit a vkládat své příspěvky na blog (pozvánku do blogu zašlu případně znovu). Pokud potvrdíte, stanete se dopisovatelem, můžete přispívat, i přes svůj mail. Nebo zaslat mě a já obratem na blog umístím ... Posílejte nápady, odkazy a doporučení, zpracuji to pro blaho všech či některých ...
Pozvánky do blogu a zapisování komentářů
Jak se přihlásit do blogu jako dopisovatel. Po obdržení pozvánky od Admina (Googlu) na Váš mail.
Vstoupíš na odkaz double klikem, pak pokud není prázdné okénko pro e-mail dáš použít jiný účet. Pokud nemáš účet u googlu, dáš vytvořit účet -pozor ne mail. Vložíš nějaký svůj existující mail ( i jinde založený, třeba seznam apod.) a zadáš heslo o 8 znacích. (pokud heslo tvého existujícího mailu nemá 8 znaků, základ hesla může být třeba stejný a doplněný do 8 znaků). Pak heslo zopakovat pro ověření správnosti. Pak vložit předepsané ověřovací slovo a zaškrtnout souhlas s podmínkami. Pak potvrdit a je to. Dlouhé heslo prostě k existujícímu mailu založíš pro tvůj účet na blog (nic se neplatí), staré heslo ti zůstane pro původní mail. Nové heslo je jen pro účet blogu na googlu.
Pak tento mail a nové heslo můžeš používat pro vstupy na blog. Otevřeš blog, vpravo nahoře (klikneš na přihlášení či sign in). Vložíš mail+heslo a jsi na blogu, ve svém hlavním panelu. Můžeš zadat-nový příspěvek a napsat ho, odkliknutím publikování, vložíš na blog.
Můžeš příspěvek upravovat, návratem do seznamu příspěvků (pokud návrat zrovna nevidíš, jdi přes hlavní panel). Vstoupíš do seznamu všech příspěvků na blogu, ale upravovat můžeš jen své.
Můžeš si na záložce "povolení", založit-dopsáním, další mail, zaškrtnout vložit ihned a používat tento pro vkládání rovnou ze svého mailu, bez přihlášení do blogu. Napíšeš mail na svém PC a odešleš na tento další mail blogu, text se rovnou umístí na blog jako nový příspěvek. V hlavním panelu najdeš své nastavení-můžeš upravit dle sebe.
Komentáře lze pak psát buď jako anonym-rychlejší varianta (tam doporučuji se podepsat, aby se vědělo, kdo to přispěl). Druhá lepší varianta: napíšeš text, necháš zaškrtnuto Google/Blogger, vložíš mail+heslo a dáš náhled , stále můžeš opravovat text na závěr jsi li spokojen s napsaným dáš publikovat - dodržuj zde uvedené pořadí.
Vložení webového odkazu: (na jiné stánky či článek), napíšeš či zkopíruješ odkaz na jiných stránkách (označiš adresu myší a pak Ctrl+C, kopírovat), pak na blogu vložit do okna textu nového příspěvku, odkaz znovu označit (odkaz stále zůstává ve schránce), poté klikni nahoře v liště upravy textu na ikonku odkaz (podržení myši na ikonce zobrazí funkci ikony) otevře se okno pro vložení odkazu, (nejlépe vymaž co v okně je - http://), klikni do okna a dej Ctrl+V (=vložit ze schránky) tím vložíš web adresu, pak klávesu Enter a hotovo. Druhá varianta rovnou vložit odkaz do řádku pod titulkem nového příspěvku a tím budou ostatní na blogu moci proklikem přes nadpis přejít na vloženou stránku.
Přátelé blog není web, takže bylo by možná lépe používat komentáře do doby, kdy sami uznáte, kam se budou čtenáři ještě vracet. Při pochybnosti o čtenosti je lépe založit nový článek / příspěvek, případně s odkazem na jaký článek navazuje apod. Není to žádná povinnost, ale debata možná takto lépe "poteče". Komentáře ke starším článkům mohou jinak zmizet v propadlišti dějin blogu. Ptejte se, budu-li vědět poradím. A omlouvám se znalcům.
Co se zaslanou pozvánkou mailem: můžete potvrdit a vkládat své příspěvky na blog (pozvánku do blogu zašlu případně znovu). Pokud potvrdíte, stanete se dopisovatelem, můžete přispívat, i přes svůj mail. Nebo zaslat mě a já obratem na blog umístím ... Posílejte nápady, odkazy a doporučení, zpracuji to pro blaho všech či některých ...
Pozvánky do blogu a zapisování komentářů
Jak se přihlásit do blogu jako dopisovatel. Po obdržení pozvánky od Admina (Googlu) na Váš mail.
Vstoupíš na odkaz double klikem, pak pokud není prázdné okénko pro e-mail dáš použít jiný účet. Pokud nemáš účet u googlu, dáš vytvořit účet -pozor ne mail. Vložíš nějaký svůj existující mail ( i jinde založený, třeba seznam apod.) a zadáš heslo o 8 znacích. (pokud heslo tvého existujícího mailu nemá 8 znaků, základ hesla může být třeba stejný a doplněný do 8 znaků). Pak heslo zopakovat pro ověření správnosti. Pak vložit předepsané ověřovací slovo a zaškrtnout souhlas s podmínkami. Pak potvrdit a je to. Dlouhé heslo prostě k existujícímu mailu založíš pro tvůj účet na blog (nic se neplatí), staré heslo ti zůstane pro původní mail. Nové heslo je jen pro účet blogu na googlu.
Pak tento mail a nové heslo můžeš používat pro vstupy na blog. Otevřeš blog, vpravo nahoře (klikneš na přihlášení či sign in). Vložíš mail+heslo a jsi na blogu, ve svém hlavním panelu. Můžeš zadat-nový příspěvek a napsat ho, odkliknutím publikování, vložíš na blog.
Můžeš příspěvek upravovat, návratem do seznamu příspěvků (pokud návrat zrovna nevidíš, jdi přes hlavní panel). Vstoupíš do seznamu všech příspěvků na blogu, ale upravovat můžeš jen své.
Můžeš si na záložce "povolení", založit-dopsáním, další mail, zaškrtnout vložit ihned a používat tento pro vkládání rovnou ze svého mailu, bez přihlášení do blogu. Napíšeš mail na svém PC a odešleš na tento další mail blogu, text se rovnou umístí na blog jako nový příspěvek. V hlavním panelu najdeš své nastavení-můžeš upravit dle sebe.
Komentáře lze pak psát buď jako anonym-rychlejší varianta (tam doporučuji se podepsat, aby se vědělo, kdo to přispěl). Druhá lepší varianta: napíšeš text, necháš zaškrtnuto Google/Blogger, vložíš mail+heslo a dáš náhled , stále můžeš opravovat text na závěr jsi li spokojen s napsaným dáš publikovat - dodržuj zde uvedené pořadí.
Vložení webového odkazu: (na jiné stánky či článek), napíšeš či zkopíruješ odkaz na jiných stránkách (označiš adresu myší a pak Ctrl+C, kopírovat), pak na blogu vložit do okna textu nového příspěvku, odkaz znovu označit (odkaz stále zůstává ve schránce), poté klikni nahoře v liště upravy textu na ikonku odkaz (podržení myši na ikonce zobrazí funkci ikony) otevře se okno pro vložení odkazu, (nejlépe vymaž co v okně je - http://), klikni do okna a dej Ctrl+V (=vložit ze schránky) tím vložíš web adresu, pak klávesu Enter a hotovo. Druhá varianta rovnou vložit odkaz do řádku pod titulkem nového příspěvku a tím budou ostatní na blogu moci proklikem přes nadpis přejít na vloženou stránku.
Přátelé blog není web, takže bylo by možná lépe používat komentáře do doby, kdy sami uznáte, kam se budou čtenáři ještě vracet. Při pochybnosti o čtenosti je lépe založit nový článek / příspěvek, případně s odkazem na jaký článek navazuje apod. Není to žádná povinnost, ale debata možná takto lépe "poteče". Komentáře ke starším článkům mohou jinak zmizet v propadlišti dějin blogu. Ptejte se, budu-li vědět poradím. A omlouvám se znalcům.
Legendární akce Jazzové sekce
Člověče, už to bude letos 28 let ..
REFLEXNÍ TERAPIE LYMFATICKÉHO SYSTÉMU, REIKI, SPIRITUAL RESPONSE THERAPY - tel.: 775 320 714
31 komentářů:
LadaW
Milosi, řekl bych, že bys tu možnost, založit vlákno, měl mít jako ostatní jen si ji asi nepamatuješ, není tak? Tak tady to máš a můžeš blogovat.
LadaW
tak se hned omlouvám Milošovi, koukal jsem a opravdu jsi nebyl v databázi přispěvatelů. Tak jsem to hned napravil a poslal tě hned nápravu. Asi to je tím, že ses přidával později a postupně.
Já tu knihu četl, ale z vrozené noblesy a respektu k zranitelnosti autorského ega jsem se k ní tady raději nevyjadřoval. S Líblaďou jsme knihu trochu probrali, ale to, k čemu jsme dospěli, si zatím nechám pro sebe a raději počkám na názory vás, autentických androšů. Já jsem přeci jen o něco starší a žil a prožíval jsem normalizační "biafru ducha" do roku 1985 vlastně jako nyní. Věnoval jsem se malování, četbě, samostudiu, trochu psaní, taky sportu, čundrování a tak. Takže můj pohled na tu "samožernou knihu" bude nutně tradičnější a tedy i konvenčnější, než "androšských mániček" Whiskyho, Líbladi a Vieny.
JJ
vie
knihu jsem dostal od Jardy, chtel jsem mu ji zaplatit, on ale nechtel, tak ji mam vlastne zadarmo. Uz take vim, proc se tenkrat dostala na prvni misto v zebricku, kdyz si Jarda hned objednal tri vytisky najednou, sice nevim proc, tak v zebricku kniha poposkocila kratce na prvni misto. No budiz.
Prijel jsem domu, vecer milou knihu rozevrel a cetl jsem ji jednim dechem az do rana. Asi tak od osmi vecer do pul seste do rana. U prehledu autorovych performanci jsem to zavrel a sel se trochu vyspat, ty vsichni zname uz zpameti, v zajmu spanku jsem si je nechal na pozdeji a myslim, ze jsem se k nim zatim nevratil.
Skutecne jsem to cetl jednim dechem, jak se rika, jelikoz e to zajimalo a take jsem uz dlouho nic necetl. Z autorovo basnicek jsem u prvni precetl asi prvni ctyri radky a kdyz me to nic nerikalo, vsechny ostatni jsem preskocil, priznam se, ze basnicky me nic nerikaji.
Nebudu to sem psat vsechno najednou, ale po kouskach, co me holt napadne. Budu se muset ke knizce asi jeste jednou vratit a nejake veci spocitat ci procist dukladne. Take jsem zjistil, ze jsou skutecnosti, ktere se me z hlavy uz naprosto vykourily a ani v nejmensim si na ne napamatuji a potom jsou skutecnosti, ktere si pamatuji naprosto dokonale, jako by se prave staly. Nevim proc to tak je, treba to ma co delat s jejich vyznamem. Cert vi, nejsem Freud, to da rozum
vie
Kniha me velmi pobavila, nad nekterymi vetami jsem se popadal smichy za bricho a padal pod stul, nad jinymi zase vykrikoval: to je ale vul!
Pisu kniha, me to ale spis pripada jako obsahly zivotopis "pro pozdejsi generace" silne striknuty uzasem nad dulezitosti sama sebe a dukladne promixovany s public relations - budovanim vlastniho kultu.
V zasade me prekvapily dve veci: jak jsou deti sproste a druhe prekvapeni, rozdeleni spolecnosti na ty lepsi a ty podradne.
O tom si muzeme precist hned na zadni strane obalky, kde si muzeme hned precist v druhem odstavci:
"Po rade perzekuci, vysetrovacich vazeb a pusobeni v nejpodradnejsich (!!!) delnickych profesich (mj. jako topic v Narodopisnem muzeu v Praze) byl vystvan Statni bezpecnosti z republiky."
No Milanku, co si stezujes? Dyt jsi byl vzdycky docela hrdy na to jak topis doktoru Stajnochrovi a diskutujes s nim o historii ceske zeme! Ale at je to jak chce, myslet si, ze vykonavam to nejpodradnejsi zamestnani, s cimz jsem se v knize parkrat potkal me silne zavani tridenim spolecnosti na lepsi a horsi lidi, o cemz jsem si zrovna u autora myslel, ze proti tomu jaksi bojuje. Zrejme, jak to kolikrat byva, je nakonec vsechno jinak.
Bohuzel jsem pri cteni mnohokrat ucitil smrad hesla Vsichni jsou si rovni, nekteri jsou si ale rovnejsi, a to me hodne prekvapilo.
Ja osobne mam s lidma kteri normalne a bez reci vykonavaji ty nejpodradnejsi zamestnani vcelku velice dobre zkusenosti a citim se byt i jimy pritahovan. Vim, ze jednaji rovne, nazamlzuji a neklickuji, maji vlastni hrdost a mivaji hodne tezky zivot. Tak tezky, ze si ho ani nedovedeme predstavit. Ti druzi by jim meli uz jen kvuli tomu zamestnani stavet pomniky!
Dusledne poucen autorem knihy si udelam trochu PR pro sebe. Tady je fotka jednoho z nich:
http://resize.like.cz/images/80_109_3_99_30-08-11-12-02-33_1314698553009.jpg
tady druhej:
http://resize.like.cz/images/80_109_3_99_30-08-11-12-04-55_1314698695010.jpg
a tady treti:
http://resize.like.cz/images/80_109_3_99_30-08-11-12-06-22_1314698782016.jpg
Prekvapeni prvni, sproste deti, se kterym jsem se setkal hned na zacatku, pri popisu detskych let
je asi veci nazoru, jakym jazykem detska leta popisovat, s nevinnou detske reci nebo horkosti zkazeneho duchodce, zde v knize to v kazdem pripade vypada jako cisty "prolet" , zdejsi nadavka pochazi z proletare a pouziva se na oznacovani osob nevalneho spolecenskeho vystupovani. Ale takove snad ani deti nejsou.
Zatím mně mluvíš, milý vie, z duše. Měl jsem stejné pocity, jako ty, ale samozřejmě i další. Například básně jsem si přečetl všechny, a pozorně, a jsou dobré. Několik dokonce výborných, protože jsou (byly) žité. Já osobně nesnáším niternou reflexivní lyriku toulající se zapařenými zákoutími básníkovy dušičky, sere mě krkolomně zaumné nimrání se v pofiderních citečcích pomocí co nejbizarnějších slovních spojení a obrazů.
Jinak - psát paměti je vždy riskantní počin, protože jimi autor na sebe píše (krom dalšího) podrobné udání. Zejména žije-li ve chvíli zveřejnění pamětí dostatek přímých pamětníků předmětné doby, a o to hůř, žije-li dokonce mnoho lidí, kteří pisatele osobně dobře, ba důvěrně znali. Těm totiž nic nenamluví ani o sobě, ani o společně prožité době. Ale tyto rozpory, zejména v autorově sebehodnocení, autostylizaci, v tom, co ze svého života a činů upravuje, vyzdvihuje, zamlčuje, kdy přímo lže...atd., jsou na pamětech i to nejzajímavější. Na tom si určitě pochutnáš, máš tu výhodu, že Milana dlouho a důvěrně znáš.
Já si budu muset tu zajímavou knihu také přečíst ještě jednou, už se mi řada podstatných momentů a souvislostí vykouřila z hlavy. Oproti tobě, vie, mám zase tu výhodu, jelikož jsme se s Milanem dřív ani nyní důvěrněji nepoznali, že od něj mám potřebný odstup.
JJ
vie
jeste me napadlo, ze me prekvapila jedna vec. V celem zivotopisu jsi se ani sluvkem nezminil o tve milovane cinnosti, a sice o amaterskem divadle v Doudlevcich, jak jsi hral spolecne s komunistou Peskem a byl na to patricne hrdy. Moc by me zajimalo, proc jsi se o tom ani sluvkem nezminil, kdyz to vlasne byl tvuj zakladni kamen tveho budouciho komedianskeho zivota. Ale budiz, zrejme jsi mel k tomu nejaky duvod.
A jeste jedno me prekvapilo, i kdyz jsi vetsinu lidi vyjmenoval plnymi jmeny, prece jen jsem si vsimnul, ze u nekterych jsi jmeno zmenil.
Kdyz jsem dosel k fazi tveho uceni ve Skodovce, skutecne jsem se popadal smichy za bricho a potacel jsem se smichy po kuchyni, neschopen dojit ke sporaku, abych si udelal kafe. Mlady elektricky ucednik Kohout, v dobach, kdy jeho vrstevnici chodi tancovat a balit holky na caje kamsi do Kulturniho domu v Plzenci a bavi se naprosto normalnimi chlapeckymi zazitky v uceni, tak mlady ucednik Kohout chodi do Skodovky a v kapsach umastenych monterek ma knihy nejvetsich svetovych filosofu a v kazde volne chvilce nekde po zachodech ci svacine neunavne louska stranky a maslenky na nich. Hele, nemusela te nahodou maminka zvetsit kapsy na modrych skodovackych monterkach aby se tam treba takovy Homer vubec vesel?
A jeste me prekvapilo, jak jsi mistrovi otravil jeho rybicky. Clovece, ty jsi byl plny zloby uz tenkrat. Nas sice mistr uceni take deptal a furt po nas neco chtel a nadaval nam, ze je neco spatne, ale pochybuji, ze by nekoho napadlo, mu jit treba propichnout pneumatiky u auta. Bylo nam prece 16 ci 17 let, byli jsme kristalove nevinne a nezkazene deti, clovece, kde se v tobe v takovem veku vzala takova zloba?
Ja jsem take cetl svetove spisovatele a filozovy, to patrilo k nasemu veku, ale ja tady ctu JeJeho, pochybuju ze jsem si z toho neco vzal ci me zustalo trochu cistoty za nehty prstu.
Ja se tomu smeju jeste ted, kdykoliv si na to vzpomenu, si to v te knizce jeste najdu a oznacim a cas od casu si to jiste pro zlepseni nalady rad znovu prectu.
S tim se dostavam k dalsimu bodu, a sice k nasemu puvodu. Jo jo, to byla dalsi rana smichem, kdyz ctenari spisovatel sdeluje, ze pochazi z kralovskeho rodu a prisel na to diky hemofilii. No paneboze! Smal jsem se jako silenej a smeji se i ted.
Neco me rika, ze prave opak je pravdou. Pochazime z proletariatu, jsme spinavy a nuzny proletariat a zustaneme jim at delame co delame!
Jsem se mrknul na net, jak to s tou hemofilii vlastne stoji a koukam ze ji trpeli rusti carove a anglicky rod kralu. Z jakeho toho klanu by si Milanek vybral svuj puvod? Myslim, ze Rusove by to nebyly. Se popadam smichy za bricho.
Ale nakonec vsechno dobre dopadlo, Milanek ukoncuje nenavidene uceni a diky strategii skodovackeho proletariatu ziskava za pouhe dva roky nastavbou maturitu a dale pokracuje na vysoke skole elektrotechnicke, zname spolu se strojarnou jako posledni stace pro ty, ktere jinam nevzali. Konec koncu ji uspesne ukoncila i Yveta K., ta o elektrice nemela urcite ani potuchy. Ale at bylo jak bylo, diplom je v kapse a od tud ho jiz nikdo nevydoluje. Hele Milanku, kolikrat jsi nam v te knizce zopakoval, ze jsi inzenyr? Mam pocit, ze alespon tak dvoutisickrat. Ale na druhe strane muze byt clovek na sebe hrdy, proc ne, ze jo?
Tim se pomalu dostavam k dobe, kdy jsme se poznali. A ke Kanade, a ted sem napisu, jak to skutecne bylo, jelikoz se te to zrejme vykourilo z hlavy, jako me jine veci.
vie
Kanada byla hezka blondyna s dlouhymi vlasy az skoro k pasu, prezdiku Kanada dostala podle sve hrube drevorubecke mluvy. Sbalil jsem ji na namesti v obuvy, kde prodavala, kdyz jsem tam casto reklamoval kecky.
To jak popisujes, ze jsi ji sukal a jsem se koukal a honil si ptaka, ve skutecnosti probehlo trochu jinak.
To byl mejdan myslim u tebe nebo kdesi jinde, kde jedina zenska byla prave Kanada. Byla tak ozrala ze uz zrejme nic nevnimala a byly tudiz sucha nemohl jsem se do ni dostat. Dosel jsem si tedy k tobe pro Indulonu, ktera dela v takovych pripadech primo zazraky. Teto zkusenosti jsi take pozdeji vyuzil, jak pises ke zbaveni panenstvi Petry, i kdyz u ni jsi zmenil jmeno. Ve skutecnosti se jmenovala jinak. Je ale mozne, ze jsem to uz zapomnel, ruku do ohne bych za to nedal.
A tak jsem se spolu s Indulonou oddaval skvele mejdanove cinnosti vedle v kuchyni, na coz jste se se vy hladovci chodili hojne koukat.
Ja ale moc dobre vim, ze narozdil ode me, jste vsichni byli zamrdly skretove, co by vsechno nejradeji sezrali sami a druhemu ani drobek nenechali, jsem vam nabidnul, at si s Kanadou zasukate, kdyz furt tak mlsne cumite, ovsem tak, ze to bude verejne a ne nekde sami za zavrenymi dvermi.
Ona je vetsina populace lakoma a kazdy chce sezrat vsechno sam, tak se neni cemu divit.
V kazdem pripade jste vsichni, komu jsem Kanadu nabidl, odmitli s tim, ze zrovna nemate chut.
A uz si vubec nemohu vzpomenout, kdo vsechno na tom mejdanu byl.
Tak a to byla svata a svata a nic nez svata pravda.
vie
tak jsem rad, ze jsme si vysvetlili, jak to s tim sexem bylo.
V mezicase me prave napadlo, ze bych se mel jeste vratit k nasim puvodum, aristokratickeho Milanovo a plebejco-proletarskeho meho. Moji rodice byli moderni socialisticka proletarska inteligence, jeden deda zemrel kdesi v kaolince v Horni Brize na znicene plice a alkohol, babicka, si myslim, ze nikdy nic nemela, snad krome nejake zahumenky, ktere stejne zabralo JZD, kde potom pracovala, a druha babicka byla zrejme v domacnosti a pomahala druhemu dedovi, ktery delal na vesnicke skole skolnika. Z maminciny strany byla jeste nejaci, co byly v praze a vyucovali na universite prava, po osmasedesatem je ale nejak vylili a stejne zkoncili jako proleti kdesi na polnich melioracich. Ale ti se k nam, co si pamatuji, nikdy nijak moc nehlasili. Do vetsi hloubky jsem se o predky nijak nestaral, pro me byti to neni vbec dulezite. Ale, proc to pisu. Chce-li byt nekdo aristokrat, at se nespoleha na predky ale radeji sam na sebe, to da rozum, to je to nejjistejsi. A ja se spolehal sam na sebe.
Kdesi na netu jsem natrefil na skupinu fotografu. Ze zacatku nesmele, byl jsem v novem prostredi, pozdeji jsem jiz stal na vlasnich nohou. Probihaly fotosouteze na ruzna temata, vetsinou kazdy tyden jedna a vetsinou jsem to i vyhraval, samozrejme, ze jsem i nekdy prohral, proto pisu vetsinou. Konkurencni muze jsem vetsinou nejak zesmesnil ci je jinak provokoval, az znechucene odesli, a se zeny me vetsinou podlehly, az na nejake vyjimky a tak jsem se roztahoval az cela skupina patrila defakto me. Pote jsem z nudy prohlasil, ze kdo zvitezi souhrnne za cely rok, stane se kralem.
A tak jsem se stal kralem a mel jsem i sve poddane.
A zacali se objevovat narazky, ze vsechny zeny jsou moje milenky a stejne budou hlasovat dycky pro me fotky a zase zvitezim ale ja sve poddane drzel pevne v ruce a zadnou revoltu jsem nedovolil. Za trest jsem dal nejake hodne tezke tena na fotografii a vedel jsem, ze nejsou schopni to vyfotit. A vzdycky slo o to, kdo vyhraje, vyhlasi tema na pristi tyden.
Za nejaky cas me to kralovani ale prestavalo bavit a tak jsem schody navisil o dalsi stupinek: kdo vydrzi byt tri roky nepretrzite kralem, stane se cisarem.
A nastala studena valka a valcilo se predevsim v zakulisi, milenka proti milence a nikdo nikoho nelitoval. Prezil jsem i to.
A stal jsem se cisarem. A i to me prestalo casem bavit a hledal jsem novou zabavu a ukoly. Pridal jsem posledni stupinek. Kdo bude tri roky cisarem nemuze uz nic jineho, nez se stat bohem. Poddani prskali plivance, ja jsem si ve vlastnim cisarstvi delal co jsem chtel, narizoval jsem terminy jak se me chtelo, daval jsem temata usita na me, milenky se zacali ode me odvracet a navzajem se spolcovat, poddani nechteli uz se mnou soutezit, kdyz nevyhravali az jednoho krasneho dne jsem se ocitl ve svem cisarstvi uplne sam.
Jeste jeden rok a stal bych se bohem a oslovovali by me Bozsky Viennko!
A za tri roky na to jsem se stal i cisarem a uz moc neschazelo a stal bych se i bohem.
LadaW
co to tady vie blábolíš, ty sis zahulil? Ale vypadá to spíš na nesoudnost.
vie
blabolim tady, co se me zachce, mily W. Me to bavi, ta trocha rozmelneni az prevazneho zivota a snahy o co nejdelsi doziti.
Konec koncu vybojovat si kralovstvi a cisarstvi ve svem zivotnim prostoru je stejne jako byt byt cisarem v Evrope. Tam stejne nemuzes byt vsude ve stejne dobe :-)))))))
vie
nakonec jsem dnes pri jizde na kole do prace prisel na to, po delsim uvazovani, ze kniha neni knihou o nasem undergrandu, neni knihou o nasem tehdejsim svete, ale je knihou o Milanu Kohoutovi a o jeho videni a cinech. A jako takovou ji musime posuzovat. Proto se take zdrzuji nejakych komentaru o popisovanych dejich, o tom, zda-li neco melo mensi ci vetsi vyznam, krome zminene Kanady, kde si to Milanek zapamatoval jaksi ke svemu prospechu. Pravy opak ale podle meho nazoru presneji ukazuje jeho osobnost.
Ale dal. Holubin. Pochybuji, ze jsem se trasl strachy, priznam, ze me nebylo do smichu, Milankovi ovsem take ne. Takove sceny, jake jsou dnes videt v americkych filmech pri vyslesich se neobjevovaly. Odvezli nas do Borske veznice a kazdemu bylo ouvej. Druhy nebo treti den nas zase pustili, a bylo to vyrizene.
Od te doby se nase stopy zacinaji pomalu ztracet, Milanek za cas odchazi do Prahy na lepsi, v Plzni zadna vyznamna osobnost neni, tam zustal akorat temer nevyuceny rozrouseny underground, tak se tlaci na prednasky filosofu, nezapominejme ze take nosil furt ty knihy nejlepsich filosofu sveta v kapse.
Uplne se me vykourilo z hlavy, ze jsem ho vlastne pozdeji privital na nadrazi ve Vidni. To jsem docista zapomnel.
Trochu me prekvapilo, ze ho Bondy nepozval ani do predsine, nejakej american ze sekretariatu mu pozdeji neposlal ani pozdrav, ale dycky byl takovy, ze ho kdejake osobnosti nesmirne pritahovali. Pri sve inteligenci by ale mohl prijit na to, ze se na nej ty osobnosti stejne vyserou, ale to jako kdyz rikate hraci na automatech, ze stejne nic nevyhraje. Toho jednoduse nepresvedcite a bude hrat az do sveho zniceni.
Take me prekvapilo, ze by svou milovanou Bubu nechal klidne transportovat v kufru auta a riskovat, ze se nekde udusi nebo ji najdou, ale pripada me, za myslenka na sex byla asi silnejsi.
V Rakousku se temer nevidime, odjizdi do Ameriky a uz se nevidime vubec.
V Americe je to zrejme hodne tezke, klobouk dolu, ze to vubec prezil.
Jen me neni trochu jasna jeho draha na vysoke skole umeni, nikde jsem si nevsiml, ze by byla zminka o ziskanem titulu, ale to je vcelku jeho vec.
Performance
" po medialni smrsti, ktera v dalsich tydnech nasledovala (pozn. po prodavanych opratkach) byly mesti radni se skripanim zubu nuceni zed strhnout. Tady si zive predstavuji, jak tato nekolika tydenni medialni smrst uplne zastinila politicky zivot, fotbal a jine. Inu, kazdy to ma tezke.
Pamatuji si, jak jsem manzelce vypravel o Milanovo permormanci v Pekingu na namesti. Musim poznamenat, ze je to cinanka. Kouka na fotky na monitoru a naprosto pohotove odpovi: Meli ho nechat to namesti vytrit cele. A ja spadnul smichem po stul, a doslo me, jak pohotove zhodnotila situaci a jak by to byla skvela statni performance pro umelce, ktery se cely zivot vyhyba praci, kdyby to nekolikahektarove namesti musel cele vytrit.
Nekdy holt nebo mozna i vetsinou exekutiva vubec nemysli.
Jeste se musim zeptat Milanka, kdyz prerezaval tu ceskou vlajku nekde na severu Cech, kde byla pritomna vsechna dulezita svetova media, byla tam ta media proto, ze jsi ji prerezaval a nebo jsi ji prerezaval protoze tam ta media byla?
Ja se picnu! :-))))))
Dobra.
Od Milanka jsem videl par fotek, co se me moc libily. V knize ma treba moc hezky akt, toto je treba dokonala fotka http://www.flickr.com/photos/mobiusorg/5317549278/in/set-72157622424360603
jinak me ty fotky, ktere jsou vetsinou dokumentace s Milankem v centru obrazu nic nerikaji. Nebo dokonce ty, kde jsou velkym tucnym pismem napsana duchaplna hesla.
Kniha me tedy pobavila a precetl jsem ji jednim dechem, mimo tech basnicek. Asi by sklizel vetsi uspechy, kdyby se venoval treba fotograficke produkci nez komedialnim permormacim, i kdyz u tech fotek jste temer bez kontaktu k publiku, ktery Milan zrejme nesmirne potrebuje. Ja ty performance nedovedu nejak posoudit, u te posledni, co me prisla mailem American gothic, si musim rici, k cemu me to ma byt dobre? Jeste jsem na to neprisel.
Tak to je asi vsechno.
vie
jezis, on je uz i ve Wikipedii!!!
http://cs.wikipedia.org/wiki/Prove%C4%8F_vola_sv%C4%9Btem,_volem_z%C5%AFstane
Budu si muset knihu "jak vůl zůstal volem" (četla se velice dobře, Milan umí psát) znovu alespoň prolistovat, ale jeden dojem ve mně přetrvává velmi silně, a to ten, že Milan je posedlý vlastním čurákem. A vůní svého spermatu, jak několikrát vypíchl při líčení svých četných souloží. Zřejmě mu jeho vlastní sperma neobyčejně voní, ale ženy smrdí. :-)))
Ale když Milanovo "sebeudání" vezmu trochu vážněji - při svém uměleckém volnomyšlenkářském života běhu "na cestě" vytrousil ze svého "pytlíčku s kuličkami" i několik dětí. Dvě, tři? O jeho performancích se dozvíme spoustu podrobností, o jeho roli jako otce - což je také jistý druh (velice náročné) performance - téměř nic. Asi není moc o čem vyprávět, čím se chlubit. Tím nechci způsob Milanova rodičovství paušálně odsuzovat, každý máme něco, ale tato zamlčovaná část (a možná i velmi citlivá část) jeho života dokládá přímo ukázkově, jak "samožerné" a selektivní memoáry bývají, a ty Milanovy nejsou výjimkou. Podobně "decentní" a selektivní je při líčení svých milostných vztahů. Mezi ně pochopitelně nepočítám jeho šukací ekapády, ale ta období v jeho životě, kdy byl opravdu (alespoň na jeho způsob) zamilován. Nejvíc asi do Bubu. Všimněte si, jak málo se o jeho partnerkách a zážitcích s nimi dozvíme. Jsou to vlastně jenom objekty vhodné k šukání, překypující krásou a sexapealem, plnící roli obdivovatele talentu a intelektu nonkonformního umělce. Pouze u Bubu si Milan poctivě přizná, že ji tato role nemohla bavit věčně, neboť ženy se vyznačují nejen zamilovaností, ale taky praktičností, a tak Bubu (i když jí to při její naivitě dalo fušku) nevyhnutně dospěla, opustila těkavé bohémské (chudinské) poletování a odebrala se do světa dospělých, do praktického života.
O vypovídajících zamlčeních třeba ještě někdy příště.
JJ
vie
no jo, uz jsem myslel, ze se nikdo nenajde odvahu sem neco napsat, jelikoz jedna vec je si neco myslet a druha neco nekam napsat.
Kazdy je holt nejaky, na druhe strane, nebyt tam o sexu a vlastni vykonnosti, tloustka knihy by se asi napadne zcvrkla. Je to takove koreni, ktere udrzuje ctenare ve stavu bdelosti.
To bude asi u kazdeho jina otazka, jestli tam takove veci patri ci ne. Me to zase tak nevadilo.
Ja mel vzdycky podezreni, ze Milanek si bere ty zensky jen z duvodu, aby mel neco do postele a o zenu jako partnerku nikdy vubec neslo, ale to asi dela fura jinych chlapu take, takze ho to zase do nejakeho zvlastniho kouta neodstavuje.
Co me potesilo, ze skvele popsal svoji povahu a defakto jsem zde rozeznal jasne paralely s mymi predstavami a trochu pochybuji, ze by to byl zamer knihy.
Já sem komentovat Vie moc nechci, knihu podle vašich recenzí bych asi stejně celou nedočetl. Moje názory na Milanovo politické zaměření, jeho názory, performační „umění“, a učitelství znáte, a tohle vlákno nevím zda je recenze na Milan-člověk, nebo jeho spisovatelské umění. Těch pár nitek z vašich konverzací co jsem zde na blogu pochytil, tak jedno se domnivam pokulhavá za druhém. Tedy to psaní že je lepší. Snad bych poprosil, že někdo by mohl oskanovat třeba jednu nejvíc barvitou kapitolu a poslat mi ji treba pres LW. Zatím to vypadá, že ta autobiografie je z největší části postavená na autorových sexkapadách, že to je napsané rekl bych pubertálním stylem, jak kdy autor „šukal“ a jak se sám v té aktivitě cení. Myslím, že moc empatií tam od autora člověk nepochytí, a připadá mě to spíš jako kempové půlnoční vyprávění sexuálních dobrodružství pro pobavení dychtivých pubertálních hochů, spíš než vyprávění džentlemana. U hochů to vyprávění v kempu končí ale v té knize je to rozmáznuté globálně. Jak na to asi reagují dnes ty jeho sexuální „dobytí“? Biografie, pokud se tak to provádění vola světem dá charkterizovat, by mela zabrat určité období života, popsat vše pravdivě, a pokrýt všechny aspekty života týkající se toho jednotlivce nejen vnitřně, ale i jeho interakce s okolím. Podle vašich recenzí to byly jen úryvky glamorizující osobu Milana, některé nebyly pravdivé (viz Vie), a navíc určité centrální prvky (rodina, děti, atd.) byly úplně zamlčené. Pokud se mýlím, tak se autorovi i čtenářům omlouvám.
Jako opak „Vola“ doporučuju výborné „biografické“ psaní i s trochou sexu v tom zamotaném, Bohuslav Březovský, Čistá duše.
Víš, Víkeji, nemohl jsi od nás čekat nějaký podrobný a fundovaný rozbor, my - kteří jsme to četli - jsme tu přičinili jen pár drobných glosiček. Já spíš o tom, co mi v té knížce do skutečně kompletního CV chybí. Kromě několika literárně výborných míst je to dílko především "samožerně propagandistické", které má svou hodnotu například "jako svého druhu" reportáž o obskurním životě politizujícího umělce před a za "železnou oponou". Slabinou téhle "reportáže" je, že ji píše sebestředný umělec sám o sobě. Přesto je zajímavá přinejmenším v tom ohledu, co o sobě Milan výběrově sděluje, co zamlčuje, kde skutečnost všelijak "á la these" ohýbá a desinterpretuje, zejména své angažované politizující dětství. Nejzajímavější je číst tu jeho knihu jako permaněntní performanci Milanova zbytnělého ega.
Nicméně, k tomu, abyste těmto mým stručným poznámkám nerozuměli třeba úplně zkresleně, je nutné si dílko přečíst.
JJ
JJ, nic jsem necekal. Za sebe me zpocatku ani nenapadlo sem neco na tema Milanovo knihy dodat, kdyz ho vlastne neznam a ani jsem tu knihu necetl a tak jsem jen procital vase dojmy. Potom jsem se odhodlal, jen tak mezi nami devcaty sem neco prihodit, co me tak napadlo podle toho co jste tu napsali vy s Vienou. Ze to je zkreslene, protoze to je vlastne jen odlesk vasich vjemu je nasnade. Za to jsem se i "omluvil" kdyby to nahodou cetl jeste nekdo jiny krome nas ctyr tady.
http://www.divus.cz/divus/cz/publikace.php?kat=proza&id=8#clanek
Odkaz na Hnědou knihu, dílko Milanových uměleckých antiklerikálních poputčíků, 260 stran, bratru za nějakých 300,- Kč. Pobavte si...
JJ
vie
diky za odkaz, priznam se ze me nebavi takovy picoviny k tomu jeste takovym jazykem cist.
At si ti dva znami umelci strci svoje curaky do voka a jdou se vysrat.
vie
Vikej, jestli chces, ja te to dilo vyfotim fotakem a poslu te to. Nemam ale zadny scanner, tak jednom fotakem, bude to zrejme trosku obtiznejsi cist. Konec koncu te mohu poslat celou knizku postou, to vlastne take jde. Ja knihy nesbiram.
vie
nevim, jestli nektere veci v knize nebyly pravdive, take jsem prisel na to, ze jsem uz hodne docista, ale docista zapomnel, ale kupodivu nektere si pamatuji jako by to bylo dnes pred par hodinami. Nevim, jestli to tak je jen u me nebo take treba u vas. V kazdem pripade na mejdanek si pamatuji docela dobre, i kdyz uz nevim kde to bylo a kdo tam presne byl. Dyt je to uz mozna pres 30 let. A pamatuji si to z toho duvodu, jak k nam furt lezli se koukat ale sami nebyli ochotni, podivanou sami nabidnout. To je ale vcelku mezi populaci hodne rozsirene a neni se cemu divit. A pamatuji se na to naprosto dokonale, jelikoz jsem mel v planu se jim vysmat, ze ani sukat neumeji. Dobra ha ha ha.
Taky je ale mozny, ze kdyz jsem odesel dal chlastat urval si Milan tajne svuj dil, to nevim, ale mozne to je. Celej vecer jsem s ni v posteli zrejme nebyl.
Tady pisete, ze jsou nektere veci pokroucene ci jinak podane, mozne to je, nejenom z osobnich duvodu, ale i z duvodu, ze si to uz tak detailne nepamatuje. To lze potom i prominout.
Konec koncu v knize nejde detailne o par slov, ctenar to ma brat jako celek a nestourat se v tom paratkem.
Ja byl tudle v Cechach a tam se me kdosi ptal, jak to bylo s jeho podpisem charty, ze to prej nejak nesouhlasi podle knihy, a ja odpovedel, ze nemam poneti a ani me to nezajima.
Zajimave postrehy ma JeJe co se tyka zpolitizovaneho detstvi, krome honeni curaku, kdy me treba politika byla uplne cizi jeste na prumyslovce (a jeste i je), na devitiletce jsem byl v pionyru, protoze tam meli cyklisticky krouzek, chodil jsem do pionyraku do modelarskeho krouzku, jednoduse takove ty veci co delaji kluci a nejaka skolni neposlusnost byla vzdycky ryze chlapecka nebo povahova a je zajimave cist, jak nekteri jedinci uz meli vsechno davno politicky sesumirovane a roztridene. Inu, asi vyjimky, nebo jsem byl vyjimka ja.
Kdo tvrdi, ze rodina, deti musi byt nedilnou soucasti takoveho dilka? Me se to nezda. Me spis prekvapilo, ze se ani slovem nezminil o amaterskem divadle v Doudlevcich, na coz byl vzdycky patricne hrdy a ja byh to povazoval prave za jakysi prvni stavebni kamen k jeho dalsimu komediantskemu zivotu. Nevim, proc o tom mlci. Spis mam pocit, ze je v nem veliky kus "silene-normalniho" politika, zatajuje, prekrucuje, vyzdvihava, a nekterych udalosti, ktere by mu mohli byt jeste potrebne, se nedotyka. Take si vsimnete, jak se jistym okruhem vubec nepara, naopak jsou v pribehu osoby, ke kterym se chova neutralne, kolem kterych chodi po spickach a kterym ma uctu. Me to pripada, ze ne kazdy ma u nej stejnou hodnotu, spise bych rekl, ze hodnota je zavisla na uzitecnosti.
Pochybuju, ze by tady s nami Milanek diskutoval o knize. to bych videl jako ztraceny cas. Take nikdo kdy vymysli nejake heslo si nestoupne pod tabuli a nediskutuje s lidmi o smyslu hesla. Me se zda, ze jde jen o to, aby kniha byla vytiskla a tim to konci.
To vie. Těší mě, že sis toho úžasně politicky uvědomělého a na politiku zaměřeného dětství Milana také všiml. Honění čuráka (když byla chuť) a hry "na doktora" s holkama (když byla příležitost), jsme s kamarády provozovali jako všichni kluci v mém okolí, ať už byli z rodin jakéhokoli sociálního původu a politického probarvení. V pionýru jsme byli všichni, já s kamarádem Rudou jsme si (tehdy jsme bydleli v Hrádku nad Nisou) z obřadu šátkování dělali srandu, kdy jsme (k pobavení spolužáků a ostatních dětí) křičeli: "kdy už dostaneme ten háder" (rozuměj hadr), ale když nás pí. učitelka okřikla, že budeme z šátkování vyloučeni, tak jsme rychle sklapli. Dělali jsme to možná proto, že doma se poslouchala Svobodná Evropa a rodinné politické mínění bylo protikomunistické (otec vyhozen z armády, odsouzen na dva roky, rodina odsunuta do pohraničí), ale mně s Rudou to šátkování připadalo především směšné, protože jsme byli Vinnetouovi Apačové (popřípadě kovbojové) a ne nějací blbí pionýři. Byli jsme obyčejní kluci s obyčejnými klukovskými zájmy - indiáni (mayovky), kapitáni Nemo (verneovky), kolo, fotbal, všeliké vynalézavé lumpárny a dobrodružné zlodějničky; kouřili jsme od bramborové natě po otcovy pelmelky všechno, co nám přišlo pod nos, popíjeli mešní víno ukradené faráři ze sklípku atd. Politiku jsme vůbec neřešili, nebyl čas ani důvod. Jo, vlastně řešili. V kině jsme měli radost, když dostávali Němci od Rudé armády (popřípadě českých partyzánů), na prdel. Když v kině chytali stateční pohraničníci "narušitele" a "diverzanty" (např. kultovní film "Větrná hora"), když tajní policisté odhalovali imperialistické špiony (např. ve filmu "Zpívající pudřenka"). Jediná kniha, která mě přivedla k politice jako věci k zamyšlení byl román Železná pata od Jacka Londona. Když jsem si tento román o bezohledné dravosti nekorigovaného amerického kapitalismu přečetl, bylo mi jako klukovi jasné, že takto to nesmí fungovat. Ale dál mě ten román (jako kluka) nepoznamenal, vždyť jsme u nás měli socialismus chráněný železnou oponou z drátů a statečných a bdělých pohraničníků.
JJ
vie
nekde jsem prece psal, ze popisuje detstvi ocima frustrovanyho starce, a ze to neni to prave orechove. Nevim, alespon ja bych to tak nenapsal.
Vie neztracej cas s tim ofocovanim knihy.
Co se tyce jak JJ tu napsal, ze jsme prali kdyz Nemci dostavali na prdel, a Ruda armada vitezila, to bylo stejne vymyvani mozku jako kdyz v US driv westerny byli delane jak chudaci kovbojove trpeli od Indianu a museli se hrdinne branit. A dnes zase je to naopak. Stejnej srot. Me kdyz na me kamarad vyjel, kdyz me bylo 8 let, ze Americani jsou kurvy a zabijeji chudaky Vietnamce, kdyz jsem mu rekl, ze segra se vdala do Ameriky, tak jsem zacal nad vecma vic premyslet nez bych jinak premyslel, ale stejne me spoustu veci intelektualne unikalo z jasnych duvodu. Jedna z veci co me dodnes stale dohanejji k amoku je zkreslovani skutecnosti jak pro politicke duvody, tak z duvodu zabavy. Rusaci te ukazou jak hrdinove Stalingradu bojovali dum od domu, ale uz te nereknou, ze ze nima stali jini s kulometama a strileli ty co se vraceli, takze rusti bojovnici meli na vybranou bud 99.9% zabiti od nemcu, nebo 100% zabiti od vlastnich spolubojovniku. Atd. S timhle deti lehce oblafnes a nikdo je nemuze vinit, ze fandi kovbojum s bilima kloboukama proti cernym, kamaradskym velitelum rude armady proti urvanym Nemcum atd. Ja treba rozumim, ze i v padesati je nekdo stale takhle predpojatej pokud nikdy nedostal do rukou objektivni fakta ze vsech stran. Vymytej mozek clovek muze mit do smrti. Podle Milana ho urcite mame my vsichni taky. Tedy do urcite miry. Ha, ha. Ja dnes nefandim ani bilim kloboukum, ani hrdinum od Stalingradu. Je mi jich vsech nakonec lito. Lepsi je fandit rebelum na Star Wars.
vie
dobra, nic fotit nebudu.
Proto tady dycky pisu: byl jsi tam? Jak to muzes potom vedet tak presne. Ja beru v uvahu, ze vsechno zpravodajstvi je vymyvani mozku nebo lepe, obsahuje cast nepravd ci zatajuje, nebo jednoduse nevi vsechno, potom maji takove zpravy nebo vypraveni nulovou hodnotu.
To jsou predpovedi pocasi presnejsi, i kdyz se podle meho nazoru strefi tak kolem 30%.
Konec koncu s ani od toho Milanka nedovis uplnou pravdu. Takze ve skutecnosti neni vubec o cem psat.
Zas je vienovi VŠECHNO jasné, ale přitom tvrdí, že nikomu nemůže být jasné NIC, protože VŠECHNO je jen klam a mam a faleš. Opět, jako už mnohokrát, dospěl ke klasickému "paradoxu lháře", který zní: "Kréťan Epimenides tvrdí, že všichni Kréťané jsou lháři." Takže - buď mluví Epimenides pravdu, pak neplatí, že jsou všichni Kréťané lháři, nebo Epimenides lže, pak ovšem nemůže platit, co tvrdí.
JJ
vie
ja za to prosim nemohu, ze je me jasne, ze nelze nikomu verit. Ja vam povim pribeh z minuleho tydne. Byl jsem jn kratce v Plzni a setkal se s kamaradem po vic jak 15 letech. Pred temi lety si nasel hezkou holku a tak nas vsechny chlastaci kumpany pozvolna vyhodil z jeho chaty a venoval se pouze ji. To se stava, tak jsme pozvolna odtahli jinam. Ja ho ted potkam po tech letech, krasna holka ho uz presla, take trochu ztloustla a kdyz si dal uz pate pivo prohlasil: tolik piv jsem nemel ani nepamatuju! Zvedl sklenici a prej: "Kluciii, ja zazinam znova zit!" ...Magor jeden co?
A co cert nechtel, za tri dny me vola, ze jede na motorce smer ke me na chalupu nekam za kamaradem.
Nedojel, neco se mu stalo, vjel pod nakladak a tak jsem mu transportoval trochu rozbitou motorku zpet do Plzne. Cesta dlouha, tak mel par hodin na vypraveni a taky vypravel!
A to prej moje partnerka byla tak krasna, ted je z ni ale notoricka, byla uz 4x v Dobranech na leceni, uz je z chlastu v invalidnim duchodu. Prej chlasta denne flasku vodky, zpije se do nemoty apod. Potom ho vyhazuje, trpi schizofrenii, dve osobnosti, alkoholem se v ni probudi jeji druha zla osobnost a uz to jede. Lze, lze a lze, vypravi pohadky a neni ji mozno verit ani slovo. Kolikrat uz planovala sebevrazdu, ale tak, ale tak, aby to vypadala jako nehoda, on ji ma pri tom pomoct a aby jeji dve deti dostali jeji pojistku....
Cesta trvala bezmala s prestavkama sest hodin a ja dlouhou dobu z toho poslouchal neuveritelne pribehy, a to tak neuveritelne, ze bych si je ani nikdy nemohl vymyslet, jelikoz v takovem milie neziju. A to pisu naprosto neuveritelne pribehy a nahore jsem jen nactrtnul jejich smer. Po nekolika hodinach poslouchani za jizdy autem mu povidam: prosim te, jak je mozny, ze jsem si toho nikdy nevsimnul? Dyt jsme byli spolu na pive, nechtela ani jednoho frtana, cele dvy dny pusobila naprosto normalne, nenapila se ani piva, varila a ani znamka po alkoholismu! A ze jsem alkoholiku uz par videl. A ty se k ni take chovas naprasto normalne a vubec to nevypada, ze tve jedine prani je od ni utect. Prej to prede mnou dokaze absolutne schovat. A to chces jako rict, ze clovek v invalidce v dusledku alkoholismu se dva dny vubec nenapije? A on povida: Kdyz je na chate, tak nepije vubec, proto tak s ni cele leto jsem az do listopadu. Ale v okamziku, kdy si sedne do auta smer Plzen, zacne premyslet, k jakemu vietnamci si pujde pro lahev vodky. Jednoduse jeden neuveritelny pribeh za druhym a to primo od pramene. A tak mu doslova povidam: Dokud
ji neuvidim lezet ozralou v bezvedomi pod stolem, nebudu verit ani slovo.
Jednoduse, jeden z tech dvou se scvoknul. A ja nevim ktery. A to se me uz stalo vicekrat, ze jeden zacne vypravet naprosto neuveritelny veci a tak jsem uz trochu opatrny a vim, ze jak starneme, stavaji se z nejakych jednoduse silenci. Cvokove.
Take je samozrejme mozne, ze cvok se stava ze me, to jen pro kompletni prehled.
JeJeho "paradox lhare" neni o Krete ale o tom, ze nikdy nevis, je-li lhar lharem ci mluvi pravdu.
A my ani poradne nevime, co dela nas soused, ktery bydli hned za nasi zdi v obyvaku, ale v dusledku masovych zprav vime presne, co dela nekdo, kdo je treba nekde za oceanem ci v jinem meste.
Paradox lhare bych rekl spociva v tom, ze vubec nevime, kdo nam lze a kdo ne a vubec nebereme v uvahu, je-li pramen oznaceny jako seriozni, ze by mohl lhat.
vie
stahnete si na ulozto.cz peknej film. prave jsem ho dokoukal. Jmenuje se Obcansky prukaz
Nepochopils, nechceš pochopit.
A jako obvykle začneš kecat a kecat a rozkecávat se o něčem jiném...
Užij si to!
P.S. Prej je Občanský průkaz opravdu dobrej.
JJ
vie
nevim co jsem mel pochopit, zda-li to, ze at Epimenides co rekne, tak to neni pravda, je sice hezka hricka, ale pro me neplatna.
Zde je prave kamen urazu v tom, ze Epimenidemes posuzuje druhe.
Dobra.
Film Obcansky prukaz, nevim zda-li je tak dobry, snad jsou i lepsi ale v kazdem pripade je to po vsech tech americkych serialech co nam vsude tlucou do hlavy uplna oaza, videt neco trochu jineho. Tady v Rakousku bezi ty serialy samozrejme take, furt a neustala, a kazdej den a na vsech programech, uz se na to ani neda koukat a ani to nepoustim. A nejvic me sere ta blondyna s roztlamenou hubou a ten zrzavej z CSI.
Je uzasny, co dokazala amerika ve srovnani s ruskem, zrejme temer bez natlaku.
Okomentovat