Jelikož přijetí této sázky není věcí rozumu a důkazu, Pascal volbu předkládá jako sázku. Jsou dvě možnosti: buď Bůh existuje, anebo neexistuje. Rozum nám nedává žádné prostředky určit, co je pravda. Pokud ale Bůh existuje, může to znamenat zásadní rozdíl. Může to způsobit proměnu naší přítomnosti a budoucnosti. Pokud Bůh neexistuje, pak jsme zanecháni ve slatině své beznaděje. Uvážlivý hráč by přehlédl šance a vložil svou sázku na náboženskou alternativu. Můžeme vše vyhrát a nemáme co ztratit, zdůrazňoval Pascal. Žít jako nevěřící může být krajně riskantní, pokud Bůh existuje. Pokud Bůh neexistuje, pak na našem jednání vpodstatě nezáleží. A není jiné volby než vsadit. Nevsadit na Boží existenci znamená totéž co vsadit na jeho nebytí, a vzdáváme se tak možných výhod toho, že Bůh existuje. Jak později řekne Wiliam James, stojíme před nucenou volbou, která je monumentální.
Pascal si byl dobře vědom, že sázka na možnost s nejvyšší šancí neučiní člověka zbožným. Byl si též vědom, že náboženská alternativa dává mnoho dalších možností – judaismus, křesťanství, islám, hinduismus, budhismus, animismus a další. Nalézt náboženství, a to správné náboženství, vyžaduje nadlidské úsilí. Lze chtít věřit a lze doufat, že se člověk stane pravým věřícím. Lze se na tento stav připravit. Avšak jedině Bůh může poskytnout milost, díky níž spatříme světlo. Jakmile obdržíme tuto milost, lze posuzovat zřejmé doklady pro jednotlivé víry. Pascal tvrdil, že přijetí zázraků, proroctví a podobně není výsledkem zřejmosti dokladů, avšak není ani nerozumné v ně věřit. Víra či nevíra ústí v to, zda máme či nemáme milost, „takže u těch, kdo následují (pravé náboženství), se jeví, že je to milost a ne rozum, proč je následují; a u těch, kdo se jej střehou, je to chtíč, ne rozum, proč se jej střehou“.
Blaise Pascal, *1623 – †1662
Patřil k nejoslnivějším postavám 17. století a k největším francouzsky píšícím autorům. Zásadním způsobem přispěl k matematice, fyzice, filozofii a teologii. Byl to nesystematický, avšak velice pronikavý myslitel, který nezapadal do hlavních proudů filozofie 17. století neboť nebyl ani racionalista ani empirik.
Dávám sem tento úryvek jako příspěvek do diskuse, no, spíš jako protiklad podivně a nepochopitelně zlobných výkřiků proti křesťanství a víře v Boha (bohy) vůbec. Znovu opakuji, nejsem věřící, ale zároveň nejsem tak pyšný, abych považoval miliardy upřímně věřících za lidi horší nebo hloupější než jsem já.
JJ
6. 1. 2010
PASCALOVA SÁZKA, Z knihy Velké postavy západního myšlení
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Legendární akce Jazzové sekce
Člověče, už to bude letos 28 let ..
11 komentářů:
Mily JJ, nevim jestli mas stejny nazor, ale jak to sleduju, vlny, ktere Milanovo kameny vhozene do lidskeho rybnika vyvolavaji splouchaji vetsinou jen u dvou dvou brehu. Brehu nesnasenlivosti, nebo brehu litosti. Podle toho poznas jestli ma clovek "dusi". To "sazeni" mimochodem je racionalni zalezitost, kdezto vira je uplne iracionalni, a lidi co "vsadi" na nabozenstvi nemohou byt nikdy nabozni. Mezi tema dvema stadiama je propast jenz nema most, ktery by nam dovolil byt na "obou" stranach zaroven. Je to nakonec priserne satanske, takovouhle "moznost" nabizet nebot je to fata morgana, a ne moznost. Videls nekdy film Indiana Jones 3? Tam je to krasne vystizeno, a ted se mi to vybavilo jak pisu. Indiana, aby se dostal pres propast musel do ni vkrocit, i kdyz kazda bunka v tele mu rikala, ze skonci nekde na dne jako kus krvaveho hadru. On ale ten most nevidel, ktery tam nakonec byl jak tam stoupl. Pascal te ukazuje most, ktery ty vidis, ale jak na nej stoupnes tak tam neni.
Bravo
Pazyk
Víš, Víkeji, já té Pascalově sázce rozumím trochu jinak. Je nabízena těm, kteří zpochybňují existenci Boha absolutně, kteří jsou svým rozumem a zkušenostmi vedeni k tomu, že není: "Kdybych ho viděl, kdyby se mnou promluvil, kdyby mi nějak dokázal, že existuje, tak uvěřím. Ale takhle? Bez důkazu? Vždyť já Ho vlastně k ničemu nepotřebuju!" A Pascal takovým nabízí racionální řešení. Udělejte alespoň ten první, racionální krok a připusťte (vsaďte na) tu možnost. Když totiž tu možnost, milý člověče, připustíš, pak připustíš existenci transcendentna, toho, že existuje Něco, co člověka s jeho krátkodobým celoživotním pachtěním "slatinou života" přesahuje, co dává jiný než pouze biologický důvod a smysl jeho existenci. Pak je schopen o tomto přesahu přemýšlet a otevírá tím sám sobě možnost k víře (a k Boží milosti) dospět. A když ne k víře, tak alespoň k racionálnímu přijetí "rozumné" (rozumu se nepříčící) části z mnohem širšího souboru pravidel, jež příslušnou víru (věřícími jako závazná, smysluplná a srdcem přijatá přikázání) provázejí.
Tak takhle tomu rozumím já, ateista, který by existenci Boha přirozeně velice uvítal, protože by mu skýtala jistotu, že boží mlýny všechny ničemy alespoň po smrti zaslouženě semelou.
Ale jelikož mně představa pekla a nehmotné nesmrtelné duše připadá z fyzikálního hlediska legrační, zbývá mně i ostatním "bohulibým" ateistům to přízemní vědomí, že "pohonnou jednotkou božích mlýnů je jeden člověk".
Připustit, že Bůh existuje, mně nedělá žádný problém, ale po smrti následuje nic.
JJ
Nemysli, ze semena tvych argumentu u me nenachazeji pudu, ale modlim se aby nebyla orna.
aaa ctu ze pravi=" Žít jako nevěřící může být krajně riskantní, pokud Bůh existuje." HAHAHAHAHAHA to je neco, takze nejakej zasranej buh tresta lidi za to ze v nej neveri? V tom propade ten buh musi byt naprosty curak...
Vas Milan= ten co dostal do vinku od boha hemofilii protoze hresil pred narozenim hahahaah ach jooooooo ja ty nabozenske kraviny nemuzu vystat...
To, co jsem tu, Milane, vyvěsil, je logické cvičení pro nevěřící. Pascal v něm Bohem nevyhrožuje, on nabízí (možnou, nikoli zaručenou) milost Boží jako alternativu k nevěrectví. Proto jsem to sem jakožto nevěřící - jako takový testík - dal.
Říkáš, že nemůžeš ty "náboženské kraviny" vystát. Ale těm "náboženským kravinám", ať už tím myslíš Boha, teologii, ekumenii, všechny věřící či jen některé z nich, církevní funkcionáře, teokratické vlády či řádové sestry sloužící na těch nejnáročnějších nemocničních a hospitačních odděleních atd...., jsi se svou podivnou nenávistí (odveta Bohu za tvou hemofilii?) vcelku fuk. Já přirozeně taky. Tvá protináboženská horlivost mi připomíná jeden židovský vtip:
Icik stojí pod tribunou, z níž chrlí Áda Hitler nenávistné věty proti Židům: "Všechny Židy je třeba zbavit majetku, izolovat je a vykastrovat nebo deportovat...!"
A Icik k tomu nahlas zvolá: "A taky cyklisty!"
Áda se zarazí a ptá se Icika: "A proč cyklisty?"
Icik na to: "A proč Židy?"
JJ
JeJe, v odpoved na tvuj for, nepodal dohromady ty "duvody" A. Hitler v Mein Kampf? Ja to necetl, ten cas uz by me nikdo nevratil, ale tam bys asi odpoved nasel?
Vubec si, Honzicku, neodpovedel logicky, ale to se stava
Milan
Posuzováno přísně logicky, mělo být sousloví =logické cvičení= v uvozovkách, protože je to vůči =Pascalově sázce= metajazykové vyjádření. To je asi tak všechno, Milane, co se logiky v mém posledním přípodotku týče.
Co se týče přesnosti čtení textu Pascalovy sázky, pak v něm Pascal nevyhrožuje Božím trestem, ale tím, že nevěřící "riskuje" svou nevírou to, že nevsadí-li si (neuvěří-li v existenci Boha), nemůže ani vyhrát (Boží milost). Vyhrožování peklem si k původnímu Kristovu učení (pokud vím, možná jsem na omylu) přimysleli církevní ideologové později, aby měli explicitní protiklad Boží milosti, a tedy na nevěřící pořádný propagandistický klacek.
K tvé protináboženské horlivosti: Ta je tvůj osobní problém, stejně jako je mým osobním problémem má pozice vůči věroukám nebo pozice věřícího Víkeje. Rozhodnutí toho věčného sporu Bůh je/není (a vše související) se "dozvíme" až "naše duše opustí tělo/až náš mozek přestane fungovat". Věřící na tebe, na mne a další pohlížejí se shovívavou lítostí, ty je považuješ za popletené blbce. Nu vot, taková je skutečnost.
Zajímalo by mě, Milane, v čem se politicky liší tvá pozice od té Leninovy, který učil, že náboženství je opiem lidu. Lenin svůj recept čím náboženství nahradit měl, jakou náhradu za vytěsněného Boha nabízíš ty? Bezuzdný libertinismus?
JJ
Mein Kampf jsem nečetl a číst nehodlám. O tom, co hlásá a co aplikace jeho myšlenek způsobila, mám načteno možná až příliš.
Vtipy - zejména židovské - mám rád, a proto vás tu s nimi tu a tam otravuji/oblažuji. Občas zafungují líp než nějaký esej.
Když pánbu dopustil, tak mně i vám ten o cyklistech připomněl myšlenkové stereotypy "kolektivní viny" a "rasismu", do kterých občas z pohodlnosti sklouzneme.
Neodolám a ocituji ještě jeden úryvek z pamětí (žida) Julia Firta Knihy a osudy. Karel Poláček (žid) o českém antisemitismu rád dělal vtip: v Čechách prý musí být nejméně 12 milionů židů. Pokud jeho paměť sahá, je každý Čech antisemita, ale zároveň zná nejméně dva židy, na které nedá dopustit. Je-li tedy v Čechách šest milionů Čechů, musí být nejméně dvakrát tolik židů.
Uváděl nesčetně příkladů. Když ještě pracoval v Českém slově, byl v redakci výtečný šlusredaktor Emil Pokorný. Taky onen příkladný český "antisemita", který neměl dva, ale nejméně deset židů, na které nedal dopustit - Poláček byl mezi nimi. Jinak byl známý jako "dluhař", od každého si půjčoval. Samozřejmě i od Poláčka, kde doufal vždycky nějaký groš najít. Když přišel jednou s prosbou o padesátku, řekl mu Poláček: "Jo, půjčím, ale když řekneš přede všemi v redakci něco pěkného o židech!" Večer na poradě redakce najednou Pokorný povídá: "Páni, tak jsem o tom dneska celý den přemýšlel; víte, on si to asi Kristuspán udělal sám"! Tu padesátku, nebyla to poslední, mu Poláček půjčil.
JJ
Milánku MlLánku, ty jsi ale popleta... Vždyť jsi věřící. JS
Okomentovat